Historie kapely

Významná data, nevšední události
a zajímavosti z historie skupiny KLÍČ:

  • 1982 – parta šesti hudbymilovných studentů středních a vysokých škol  (kteří se v té době už nějaký čas – jakožto vedoucí dětských oddílů – znali a občas se spolu i sešli a zazpívali si)  zakládá začátkem roku 1982 folkově-trampskou hudební skupinu  –  tehdy ještě pod původním názvem „Petrklíč“ – a zakládající sestavu skupiny tvořili: 
    Jiří PánekStanislav KubíkIvan Vyvadil,
    Jarmila Hrdinová  (později Pánková),
    Pavla Mokryckiová  (později Marianová)
    a  Vladimíra Jestřábová
    (nástrojové obsazení nejen této první, ale i všech dalších sestav kapely – viz stránka „Členové skupiny KLÍČ“).
    Jako oficiální datum vzniku kapely pak zakládající muzikanti určili 15. březen 1982, tedy den, kdy skupina – poprvé pod názvem „Petrklíč“ – odehrála svůj první celovečerní koncert (konal se v „Klubu 011“ na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově).

  • 1982 – koncem září tohoto roku přichází do skupiny Petrklíč nový hráč na kytaru Jaroslav Marian  (původně pouze na „roční záskok“ za kytaristu Stanislava Kubíka, který měl po ukončení vysokoškolského studia od října nastoupit na vojenskou službu – ale protože tenkrát neobdržel očekávaný povolávací rozkaz, hrál s kapelou dál – a na vojnu byl pak „povolán“ až na jaře příštího roku  – na přiložené archivní novinové fotografii Petrklíče stojí Standa Kubík první zprava)
    A nejspíš i proto, že Jaroslav Marian tenkrát do kapely přinesl i svoje vlastní netradiční autorské písně a osobitý hudební styl, zůstává v této kapele nakonec natrvalo – a to jako její umělecký vedoucí, zpěvák, kytarista, autor a aranžér většiny repertoáru – a především jakožto neodmyslitelný duchovní otec zcela originálního uměleckého směřování skupiny KLÍČ.

  • 1982 – jen pár dnů poté, co se Jaroslav Marian stal členem kapely, se měl v „D“ klubu na pražských Vinohradech uskutečnit celovečerní koncert skupiny Petrklíč – a muzikanti z kapely Jardovi nabídli, aby tam s nimi už i poprvé vystoupil (přestože jejich písničky vlastně ještě vůbec neznal) – s tím, že při koncertu může alespoň občas hrát na tamburínu, kterou mu prý rádi půjčí.  Jaroslav – sice s obavami – ale nakonec souhlasil, na tamburínu si s Petrklíčem tenkrát zahrál – a k tomuto jeho tehdejšímu počinu rádi dodáváme, že tu jeho „premiérovou“ (a dnes už téměř starožitnou) historickou dřevěnou tamburínu má KLÍČ ve svojí pódiové nástrojové výbavě na památku dodnes  (asi nemusíme dodávat, že připojená archivní fotografie pochází z jednoho z pozdějších koncertů Petrklíče, kdy – jak vidíte – hrál Jarda už na kytaru)
  • 1982 – stále ještě „velmi mladá“ skupina Petrklíč obsazuje koncem listopadu tohoto roku nečekaně 2. místo v pražském finále opravdu silně obsazené multižánrové autorské hudební přehlídky PÍSEŇ ’82 – a to s písničkou Jaroslava Mariana nazvanou „Před usínáním“  (do pražského finále postoupila kapela poté, co úspěšně prošla základními i semifinálovými koly této soutěže  –  a v tomto celopražském finále se pak překvapivě umístila i nad mnoha tehdy už velmi známými a ostřílenými hudebními profesionály – např. tehdejší velkou hvězdou pop-music zpěvákem Vítězslavem Vávrou se skupinou Maximum Petra Hanniga).
    A že tento první velký úspěch naší kapely  (o kterém tenkrát rozhodla odborná porota)  byl asi dost „nečekaným“ (a hlavně neplánovaným) překvapením pro hlavního pořadatele výše zmíněné hudební soutěže, dokládá i ta skutečnost, že jsme sice v závěru finálového večera (a to před plným koncertním sálem Národního domu na Smíchově) byli při předávání ceny za 2. místo vyhlášeni i jako kapela postupující do celostátního finále této soutěže, ovšem na toto velké finále jsme pak začátkem roku 1983 už pozváni nebyli – a předseda již nachystané celostátní poroty (starší a velmi úspěšný hudební skladatel)  nám k tomu tenkrát na soukromé schůzce sdělil, že „…i když to loni bylo vyhlášeno, tak vy ale stejně nikam nejedete…“  a pak dodal „…ale kdyby se některá vaše zpěvačka… …vyspala s předsedou poroty…“  – jenže naše zpěvačky tenkrát nebyly ani trochu ospalé, takže finále se konalo bez naší účasti  (a my „mladí muzikanti“ jsme díky tomu měli tenkrát poprvé možnost v praxi okusit, jak to někdy v tom „velkém“ světě šoubyznysu chodí).
  • 1983 – na jaře vychází pod názvem „Zpěvník Petrklíče“ první oficiálně vydaný tištěný zpěvník kapely s ručně „graficky“ provedeným notovým záznamem a texty 21 písní z let 1981-83, tj. písniček, které kapela hrála v prvním roce svojí existence, i když některé z nich vznikly ještě před jejím založením  (zpěvník pro tisk graficky připravil kytarista a autor mnoha písní Petrklíče – Standa Kubík  – a vydal ho pak Dům kultury v Trutnově – ovšem pouze jako „neprodejný metodický materiál“, aby tato tištěná publikace nemusela projít tehdy běžným – a často velmi zdlouhavým – „schvalovacím“ procesem)

  • 1983 – v průběhu první poloviny roku došlo postupně k redukci sestavy skupiny na pět stálých členů – Jiří Pánek, Jarmila Hrdinová (později Pánková), Pavla Mokryckiová (později Marianová), Jaroslav Marian a Vladimíra Jestřábová  (a jako nestálý člen se skupinou občas vystupuje i hráč na kontrabas – a dnes velmi úspěšný jazzový muzikant – Vít Švec)
  • 1983svatba dvou zakládajících členů skupiny KLÍČ – svoje „ano“ si v srpnu tohoto roku řekli Jarmila Hrdinová a Jiří Pánek  (a že takováto radostná životní událost může být pro někoho i silně umělecky inspirativní, dokazuje například i to, že Jaroslav Marian tam tenkrát – přímo na svatební hostině – složil a na papírový ubrousek si zapsal text tehdy nové – a dodnes velmi úspěšné – písně „Běda poraženým“)
  • 1983 – na podzim (po ukončení studia stavební fakulty ČVUT) odcházejí oba novopečení inženýři, tj. celá mužská část skupiny KLÍČ, na roční vojenskou službu, děvčata však v tříčlenné sestavě nadále pokračují v koncertní činnosti  (a v souvislosti s tímto dočasným personálním zmenšením kapely dochází i ke zkrácení původního názvu skupiny na  „KLÍČ“  –  avšak důvodem ke změně názvu kapely bylo i to, že jsme v té době k našemu překvapení zjistili, že jedna už celkem úspěšná – a oproti nám „služebně starší“ – plzeňská folková skupina koncertuje pod stejným názvem jako my,  tj. Petrklíč)

  • 1984 – oba „dočasní vojáci“ z KLÍČe zakládají u svých vojenských útvarů (za účasti některých „civilních“ členek skupiny KLÍČ, což tehdejší armádní pravidla umožňovala) jednak vojenské folkové kapely, ale i jiné pěvecké sestavy  –  Jaroslav Marian, který sloužil v provizorních kasárnách přímo uprostřed brdských lesů, takto  –  kromě hudebního dua s Pavlou Mokryckiovou  –  založil i čtyřčlennou „vojenskou“ odnož skupiny KLÍČ  (a to dokonce přímo pod jejím civilním názvem  – viz archivní foto),  kapela Jiřího Pánka, hrající u slovenského vojenského útvaru v Jaslovských Bohunicích, měla jako hostující zpěvačku Jirkovu „klíčovou“ manželku Jarmilu Pánkovou – a do názvu si tato kapela dala anagram (naznačující, že vojáci z tohoto útvaru pracují na stavbě jaderné elektrárny):  V-MOTA.  Všechny tři tyto hudební formace se pak během jara 1984 vítězně probojovaly nižšími postupovými koly tehdy velmi významné armádní umělecké soutěže ASUT  –  a na velkém celostátním finále této soutěže (konaném začátkem léta v Kroměříži) nakonec obsazuje hudební duo složené z budoucích manželů Pavly Mokryckiové a Jaroslava Mariana  2. místo v pěvecké soutěži  – a Jaroslav byl současně na tomto finále oceněn i  3. místem v kategorii autorské hudební tvorby.
  • 1984 – poté, co se koncem září tohoto roku oba kapelní muži vrátili „z vojny“ domů, vrací se i – po roce opět kompletní – skupina KLÍČ na „civilní“ koncertní pódia  (a do repertoáru navíc zařazuje i spoustu nových písniček, které Jaroslav Marian složil během svojí vojenské služby)
  • 1984 – koncem října se členkou kapely stává flétnistka (a současně studentka lékařské fakulty)  Romana Schützová  (viz fotografie z jedné naší jarní zkoušky) – v kapele tenkrát dočasně nahradila flétnistku Vlaďku Jestřábovou, která si od muziky chtěla na čas odpočinout  (takže Romana byla v KLÍČi pouze do května roku 1985, kdy navíc dospěla i k poznání, že poctivě studovat „medicínu“ a k tomu intenzivně zkoušet a koncertovat s kapelou se vzájemně téměř vylučuje)

  • 1984 – spojením několika grafických motivů – navržených Jiřím Pánkem a Jaroslavem Marianem – vznikl v prosinci tohoto roku typický znak skupiny KLÍČ, který v téměř původní podobě používá kapela dodnes
  • 1985 – skupina KLÍČ se v únoru roku 1985 poprvé výrazněji (tj. v rozsahu větším než jen jedna písnička) objevuje ve vysílání tehdy nového pravidelně uváděného pořadu Čs. rozhlasu nazvaného „Radioporta“ – a to živou nahrávkou několika písní a rozhovorem s členy skupiny – „live“ záznam byl pořízen přímo při koncertu kapely konaném v kladenském hudebním klubu „KLUBKO 55“

  • 1985 – koncem jara se do kapely vrací naše původní flétnistka Vlaďka Jestřábová
  • 1985 – počínaje tímto rokem se skupina KLÍČ stala častým hudebním hostem poetického pořadu „Zelené peří“, který se až do začátku devadesátých let pravidelně konal v pražském divadle Rubín – a populární recitátor Mirek Kovářík (společně s herečkou Zdenou Hadrbolcovou) v něm publiku představoval mladé české autory poezie a prózy
  • 1985 – od druhé poloviny tohoto roku (až do konce jara roku příštího) existovala vedle skupiny KLÍČ ještě i malá tříčlenná hudební formace, která si říkala „KLÍČEK“  a tvořili ji dva muzikanti ze skupiny KLÍČ – Pavla Mokryckiová a Jaroslav Marian  –  a jako třetí „neklíčovský“ člen s nimi na kytaru a na dechové nástroje hrál a zpíval Petr Eberl  (což je Jardův jen o něco starší bratranec, který už v dětsví Jardu ke hře na kytaru přivedl)  –  a tato komorní sestava vystupovala především na menších pražských hudebních přehlídkách a folkových soutěžích typu „Písně dlouhých cest“ nebo „Porta“ – a v repertoáru měla hlavně písničky Jardy Mariana, a to většinou takové, které „velký“ KLÍČ už nestíhal nacvičit  (ale po výrazném úspěchu KLÍČe na pražském finále Porty na jaře roku 1986  – viz níže –  a také z důvodu velké časové náročnosti, kterou s sebou neslo hraní a zkoušení ve dvou kapelách současně, pak tato komorní sestava svoji činnost ukončila)
  • 1986 – začátkem února vznikla historicky první studiová nahrávka skupiny KLÍČ  – na objednávku firmy Supraphon se natáčelo v malém soukromém studiu Jaroslava Čady a nahrávanou skladbou byla výše již zmíněná úspěšná píseň „Před usínáním“

  • 1986 – v březnu byly pořízeny studiové nahrávky dalších tří písní pro firmu Supraphon, které pak následně vyšly na vinylových SP deskách – viz níže  (s KLÍČem je tenkrát nahrával – ovšem už pouze jako „host“ – i kontrabasista Vít Švec  –  a v současné době jsou tyto tři dnes už „historické“ nahrávky zařazeny mezi bonusové skladby na výběrovém dvojCD z roku 2010 nazvaném „KLÍČ  ●  Dál plyne čas…“)
  • 1986 – KLÍČ si v pražském finále soutěže PORTA ’86  vybojoval ocenění, které každou kapelu vždycky potěší nejvíc – „Cenu diváků“ (a tento úspěch byl pro nás o to radostnější, že celá soutěž probíhala ve velkém – diváky zcela nabitém – sále pražského paláce Lucerna – a pro kapelu, která se nejvíce líbila, hlasovali přítomní diváci vhozením své vstupenky do patřičné „urny“ – což byly velké zavařovací sklenice označené vždy jménem soutěžící kapely  –  a „urna“ s nápisem KLÍČ byla tehdy vstupenkami naplněna nejvíc ze všech)  – a jako milou perličku můžeme ještě uvést, že mezi portovním publikem v Lucerně tenkrát velké pozdvižení způsobila tehdy už velmi populární a známá zpěvačka Iveta Bartošová, která na Portu do Lucerny přišla jako „obyčejný“ divák, aby si poslechla svoji spolužačku Pavlu Marianovou, s níž v té době „seděla v jedné lavici“ v prvním ročníku pražské Lidové konzervatoře  (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka), kterou obě dvě tenkrát „večerně“ studovaly
  • 1986 – skupina KLÍČ obsadila v kategorii „folk a country“  1. místo v celostátní soutěži vysokoškolských hudebních souborů Akademická Praha 1986  (v tomto vysokoškolském hudebním klání mohla kapela tehdy soutěžit proto, že – podle podmínek soutěže – musel být alespoň jeden člen kapely vysokoškolským studentem – a Jarmila Pánková byla v té době ještě studentkou posledního ročníku Karlovy univerzity)
  • 1986 – u firmy Supraphon vychází první SP deska skupiny KLÍČ  –  byly na ní dvě autorské písně Jaroslava Mariana, které už v roce 1982, tj. hned po svém příchodu do KLÍČe, napsal přímo pro sametový alt svojí budoucí ženy Pavly Mokryckiové  (a jen pro informaci těch, kteří tu dobu nepamatují:  SP deska – nebo-li  tzv. „singl“ – byl malý vinylový gramofonový nosič, který na každé svojí straně měl vylisovanou pouze jednu písničku)

  • 1986 – v srpnu tohoto roku si na pražském Vyšehradě řekli svoje manželské  „ano“  Pavla Mokryckiová a Jaroslav Marian  (a po manželích Pánkových se tak stali druhým manželským párem ve skupině KLÍČ)
  • 1986 – Jarmila Pánková a Jaroslav Marian byli po intenzivní dvouleté přípravě a následujícím úspěšném složení přijímacích zkoušek přijati k večernímu studiu  (tj. ke studiu při zaměstnání)  v oboru „zpěv“ na pražské Lidové konzervatoři  (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka)  –  a bylo to vlastně rok poté, co stejnou školu začala studovat i Pavla Marianová  (o tom, že studia na této hudební škole, na níž v té době učilo mnoho známých a uznávaných muzikantů, byla tenkrát docela prestižní záležitostí, svědčí například i ta skutečnost, že z více než 120 přihlášených uchazečů o studium na pěveckém oddělení této konzervatoře bylo každoročně přijímáno pouze 15 až 16 nejtalentovanějších studentů)  –  a Jaroslav Marian na svoje hudební studia dodnes rád a s nostalgií vzpomíná  –  jednak proto, že tato škola ho kromě pěvecké techniky hodně naučila i z oboru hudební teorie  (což mu dodnes pomáhá například při psaní partitur),  ale třeba i proto, že už od první vyučovací hodiny seděl v jedné lavici se svým o něco starším kamarádem – písničkářem Stanislavem Wabi Daňkem
  • 1986 – po jarním studiovém nahrávání (viz výše), kterého se zúčastnil i náš bývalý kontrabasista Vítek Švec, jsme dospěli k názoru, že zvuku KLÍČe by prospělo obohacení o basový hudební nástroj  –  ale protože jsme cítili, že v aktuálním repertoáru bychom – oproti kontrabasu – raději využili decentněji znějící a součaně i melodičtější zvuk, jakým je například violoncello, přibrali jsme tenkrát do kapely dalšího (tj. šestého) člena, kterým se stal violoncellista Pavel Kubíček  (viz také fotografie z našeho koncertu z jara roku 1987, na které je Pavel Kubíček s námi na pódiu)  –  a violoncello se od té doby stalo nedílnou součástí nástrojového obsazení skupiny KLÍČ
  • 1987 – skupina KLÍČ obdržela cenu  „Kytara míru“  za píseň  „Zatím“, což byla Jaroslavem Marianem zhudebněná protiválečná báseň spisovatele a básníka Jaroslava Holoubka (která již v roce 1985 vyšla knižně ve sbírce jeho poezie nazvané „Čelní náraz“ a byla opakovaně publikována a několikrát oceněna i v tehdejší „západní“ Evropě)  –  studiová nahrávka písně  „Zatím“ vyšla v tomto roce i na LP sampleru vydaném firmou Supraphon
  • 1987 – KLÍČ získal  1. místo v hodnocení poroty a k tomu i „Cenu diváků“  v pražském finále soutěže PORTA ’87  konaném v dubnu tohoto roku ve Velkém sále pražské Lucerny  (v pódiové premiéře zde zazněla píseň „Pohár a kalich“) – a díky tomuto vítězství jsme poprvé v historii kapely postoupili do celostátního finále Porty, které se tenkrát každoročně konalo v lochotínském amfiteátru v Plzni

  • 1987 – při úvodním koncertu velkého celostátního finále festivalu PORTA  (koncert se konal 30. června 1987 v plzeňském kulturním domě Peklo)  nahrává skupina KLÍČ svoji píseň „Pohár a kalich“, a to na „živě“ natáčenou LP desku „PORTA ’87“  –  a hotové album se pak již tři dny po jeho natočení přímo na Portě prodávalo  –  viz připojená fotografie kapely pořízená na plzeňském Výstavišti při autogramiádě alba, na které vidíte, že naše děvčata drží tuto zbrusu novou LP desku v rukou  –  na tomto historickém snímku bohužel chybí violoncellistka Miroslava Havrdová, která na plzeňském finále Porty s KLÍČem píseň „Pohár a kalich“ nejprve nahrávala a poté zde s námi i dále vystupovala  (čímž v roli hosta naší skupiny nahradila právě odcházejícího cellistu Pavla Kubíčka),  jenže v době křtu a autogramiády alba měla už Mirka jiné muzikantské povinnosti.
    ●   Máte-li chuť poslechnout si přímo onu výše zmíněnou historickou nahrávku naší písně, najdete ji na YouTube  a to od času 11:00  (k poslechu je tam totiž celé LP „PORTA ’87“ – chybí jen potlesky mezi písněmi)  –  a pokud byste chtěli slyšet, jak píseň „Pohár a kalich“ hrajeme v současné době, najdete ji  ZDE.

  • 1987 – na výše zmíněné „živé“ natáčení písně „Pohár a kalich“ v plzeňském KD Peklo dodnes často vzpomínáme, protože se nám tam přihodilo něco, co jsme vlastně od té doby už nikdy nezažili – ale dostaneme se k tomu trochu oklikou:
    Písničky jednotlivých kapel se tenkrát před sálem plným natěšených diváků nahrávaly postupně – a to tak, že pro daného interpreta se vždycky nejprve pečlivě nastavila aparatura, kapela pak svoji písničku zahrála, diváci v sále si ji poslechli a odměnili ji potleskem – a pódiový zvuk kapely i potlesk diváků se současně nahrával ve venkovním přenosovém voze Čs. rozhlasu, kde seděli zvukový mistr a režisér – oba zodpovědní za kvalitu výsledné nahrávky. Poté, co kapela dohrála svoji píseň – a diváci dotleskali, čekalo se pokaždé na verdikt z režie přenosového vozu (tj. jestli všechno dopadlo tak, aby nahrávku bylo možno použít pro chystané LP). U nás vše probíhalo podobně – po dohrání naší písničky, kterou ale v té době většina diváků vlastně ještě vůbec neznala, jsme sklidili až nečekaně bouřlivý a dlouhý potlesk, pak – jako po každé písni – nastalo v sále hrobové ticho plné očekávání verdiktu zvukových oborníků – a teprve po neobvykle dlouhé době se z reproduktorů ozvalo:  „…bohužel, musíte to zahrát ještě jednou!“. V sále – namísto toho, aby diváci byli třeba zaskočeni, že naši písničku musí poslouchat znovu, se ozvalo hurónské „hurááá!“, hned nato i typické „portovní“ „umííí…“ – a poté se spustily tak obrovské a nadšené ovace a téměř nekončící skandovaný potlesk, že jsme měli trochu obavu, že k opakovanému hraní se už nedostaneme. A nás na pódiu to tenkrát tak potěšilo a „nabudilo“, že písničku „Pohár a kalich“ jsme pak podruhé zahráli s tím největším možným nasazením, jakého jsme byli schopni – a při tomto druhém pokusu se naštěstí vše vydařilo i co se týká zvukové kvality, takže věříme, že ta naše tehdejší nepopsatelná radost a překvapení z toho, jak moc se tahle naše nová písnička lidem líbí, je z té staré praskající nahrávky dodnes slyšet.
  • 1987 – firma Supraphon vydala v edici „Dostavník“ druhou SP desku skupiny KLÍČ  (název skupiny však na obalu desky chybí – jsou zde pouze jména dvou hlavních interpretů, Pavla Marianová je navíc chybně uvedena ještě pod svým dívčím příjmením)

  • 1987 – na podzim tohoto roku došlo ke dvěma významným změnám v sestavě skupiny:  odchází jedna ze zakládajících členek skupiny KLÍČ  –  flétnistka Vlaďka Jestřábová  –  a na její místo nastupuje studentka HAMU  (a už tehdy členka mezinárodně věhlasného hudebního tělesa „Linha Singers“) – flétnistka Kateřina Vrkočová (později Chudobová)  – a violoncellistu Pavla Kubíčka střídá v sestavě kapely nový a velmi erudovaný hráč na violoncello – čerstvý absolvent pražské hudební konzervatoře  (a v té době člen „Armádního uměleckého souboru“)Jiří Krupička, který dodnes často vzpomíná, jak strašnou měl tenkrát trému z toho, že jeho první veřejné koncertní vystoupení se skupinou KLÍČ se krátce po jeho příchodu do kapely konalo v pražské Lucerně, a to před více než dvěma tisíci diváků na velké hudební přehlídce „Ozvěny PORTY“  (samostatnou fotografii Jirky Krupičky z té doby bohužel nemáme, ale můžeme vám nabídnout alespoň společnou fotografii pořízenou po jednom našem vystoupení, které se v Letňanech konalo už dva dny po výše vzpomínané „Lucerně“  –  Jirka s Katkou na ní stojí úplně vpravo a v levé části snímku jsou s námi zachyceni i naši velcí a dlouholetí muzikantští kamarádi – legendární Duo Červánek)
  • 1987 – pravidelnou pražskou scénou skupiny KLÍČ se stává klenutý suterénní sál klubu „Zlatý meloun“ v Michalské ulici, tj. přímo ve starobylém centru Prahy (viz fotografie níže), v němž pak kapela do začátku 90. let, kdy byl objekt privatizován, odehrála mnoho nezapomenutelných akustických koncertů  (a pražský palác „U zlatého melouna“ byl od roku 1987 po několik následujících let i manažerským zázemím – tzv. „zřizovatelem“ – naší kapely)

  • 1988 – uskutečnilo se první televizní vystoupení skupiny KLÍČ, a to v pravidelně vysílaném pořadu „Hudební aréna“ – natáčelo se sice už počátkem léta roku 1987 za účasti tehdejších předních folkových kapel a písničkářů v přírodním divadle v Řevnicích, ovšem jedním z účinkujících byl tehdy politicky „nevhodný“ Jarek Nohavica, díky čemuž se odvysílání pořadu o více než rok zdrželo – a Jarkova píseň byla nakonec z hotového dílu tohoto pořadu vystřižena (KLÍČ v pořadu zahrál svoji písničku „Kousek lásky“  – a historický záznam tohoto našeho vystoupení můžete zhlédnout  ZDE)
  • 1988KLÍČ po roce opět zvítězil v pražském finále Porty  (konaném – jako každoročně – v diváky zcela nabitém sále Lucerny) – a tak jsme se znovu úspěšně probojovali do velkého plzeňského finále této soutěže  (naší hlavní soutěžní skladbou byla tenkrát nově napsaná – a dodnes úspěšná – písnička „Nový den“)

  • 1988 – v hlasování několika desítek tisíc návštěvníků celostátního finále festivalu PORTA ’88 v Plzni získala skupina KLÍČ nejvíce hlasů ze všech účinkujících a obdržela za ně „Cenu diváků“ – ovšem k tomuto našemu ocenění se pojí i dvě docela zajímavé perličky:
    ●   Hned v prvním čísle informačních novin „Portýr“ (což byl časopis, který se přímo na Portě každý den tisknul a rozdával divákům) bylo zveřejněno krátké povídání o každé ze soutěžících kapel – tj. i o skupině KLÍČ. Sepsala ho jedna – tehdy velmi známá a uznávaná – „odbornice“ na FCT hudbu (což je často používaná zkratka pro Folkovou, Country a Trampskou hudbu) – a ke stručnému uměleckému „životopisu“ naší kapely tam tenkrát doplnila i svůj následující odborný názor (citujeme přímo z Portýra č. 1/1988): „…ovšem výběr témat textů a jejich hudební zpracování bude tuto skupinu neustále odsouvat na okraj zájmu veřejnosti…“ (konec citátu).  Dodnes jsme přesvědčeni, že onen „okraj zájmu veřejnosti“, díky kterému jsme tři dny poté za vítězství v diváckém hlasování přebírali výše uvedenou „Cenu diváků“, musel tenkrát tuto velkou „hudební odbornici“ dost zaskočit (a dodnes tušíme, že tato paní nebyla tehdy v Plzni jediným překvapeným „odborníkem“).
    ●   Keramickou sošku, která byla určena pro vítěze diváckého hlasování a měla nám být předána na závěrečné sobotní Dvoraně Porty, nemohla skupina KLÍČ při slavnostním vyhlášení vítězů převzít, protože přítomný plzeňský sochař (autor té keramické figurky) tehdy prohlásil, že „…pro KLÍČ on tuhle sošku nedělal“ a odnesl si ji ze zákulisí dříve, než ji bylo možno skupině předat (a tak máme dodnes k dispozici pouze nepříliš kvalitní fotografii této „ceny“ zhotovenou z amatérského filmového záznamu pořízeného ve chvíli, kdy tato hliněná soška byla – ještě před zahájením slavnostního předávání cen – vystavena společně s ostatními cenami přímo na pódiu lochotínského amfiteátru – a náš tehdejší úspěch dnes už potvrzuje pouze diplom, který nám byl tenkrát při vyhlášení vítězů předán – a je pečlivě uložen na čestném místě v archivu kapely)
  • 1988 – k výše zmíněnému celostátnímu finále Porty z roku 1988 nemůžeme nezmínit ještě jednu naši opravdu velmi milou – a pro nás dodnes velmi silnou – vzpomínku:
    ●  Ačkoli sošku určenou pro držitele Ceny diváků nám tenkrát pořadatelé při závěrečné slavnostní Dvoraně Porty předat nemohli (viz výše), diváci v plzeňském lochotínském amfiteátru (a bylo jich tam tehdy přes třicet tisíc) nám hned poté vše mnohonásobně vynahradili.  Jakožto vítězové diváckého hlasování jsme totiž dostali i prostor pro naše krátké hudební vystoupení – a na jeho závěr jsme tenkrát zařadili písničku „Pohár a kalich“ (která přesně rok předtím vyšla na „živé“ LP desce „Porta 87“ – a protože během toho roku se prodalo přes sto tisíc výlisků, většina přítomných diváků tuhle naši píseň znala).  V tu chvíli s námi začal zpívat snad celý Lochotín – a my na ten nádherný pocit, když celý ten obrovský a diváky do posledního místečka obsazený setmělý amfiteátr, navíc se zapálenými svíčkami v ruce, zpíval naši píseň – a hlavně pak její závěrečný husitský chorál, opravdu dodnes s obrovským dojetím vzpomínáme (a přiznáváme, že už i tenkrát na lochotínském pódiu jsme měli slzy v očích).

  • 1989 – kvůli mateřským povinnostem dvou členek KLÍČe – Pavly Marianové a Jarmily Pánkové – skupina v tomto roce výrazně omezuje svoji koncertní činnost i účast v prestižních hudebních soutěžích  (což znamenalo, že v tomto roce odehrála „pouze“ 26 veřejných vystoupení  –  a na všech jsme s sebou měli i dva kočárky s prvními kapelními miminky)
  • 1989 – celý rok jsme marně čekali (a občas jsme se na patřičných místech i dotazovali), jestli tehdejší pořadatel festivalu Porta nějak vyřeší ono nedorozumění s nám nepředanou soškou „Cena diváků“ (za naše vítězství v diváckém hlasování při předchozím plzeňském finále Porty  –  viz výše). A protože se tak nestalo  –  a jedním z našich chystaných koncertních vystoupení roku 1989 byl i recitál skupiny KLÍČ konaný v rámci celostátního finále Porty v Plzni, využili jsme tuto příležitost, v prodejně lidových řemesel jsme zakoupili jednu takovou malou, „veselou“ keramickou soušku  –  a tu jsme pak s sebou vzali do Plzně a přímo při našem „portovním“ recitálu jsme si ji (samozřejmě s úsměvným komentářem) na pódiu sami navzájem slavnostně předali jakožto náhradu za onu „Cenu diváků“, kterou nám rok předtím nebylo dopřáno si převzít  (a měli jsme radost i z toho, že jsme to celé mohli realizovat jednak opět přímo na plzeňské Portě  –  a navíc před obrovským množstvím diváků, kteří tam tenkrát na náš koncert přišli).  A můžeme už pouze dodat, že tuto sošku od té doby považujeme za zcela plnohodnotnou „Cenu“ a máme ji na památku dodnes vystavenou v naší kapelní „síni tradic“ (viz obrázek  –  zmiňovaná soška je na poličce první zprava)
  • 1990 – skupina KLÍČ se po roční „pauze“  (způsobené mateřskými povinnostmi kapelních děvčat)  ještě naposledy vrátila i k hudebnímu soutěžení  –  a tak na jaře opět vybojovala i absolutní vítězství v pražském finále soutěže PORTA 1990  a s tím spojený postup do celostátního finále (navíc zde poprvé veřejně zazněla píseň „Omnia vincit amor“)  –  toto tradiční hudební klání se tenkrát konalo ve velkém koncertním sále pražského Paláce Žofín

  • 1990 – koncem jara do skupiny přichází („pouze“ na krátkodobý záskok za nastávající maminku Kateřinu Chudobovou) nová flétnistka Jitka Fellerová (později Krupičková) – vypůjčili jsme si ji tenkrát z dívčí kapely „Dekorace“, kde do té doby hrála a zpívala  –  a jak je v KLÍČi u podobných „záskoků“ zvykem, do její rodné kapely jsme ji už nevrátili a Jitka u nás zůstala napořád jako stálá členka skupiny – a to i po návratu Katky Chudobové  (a počet členů KLÍČe se tak natrvalo ustálil na sedmi).  A podle už dříve vyzkoušené kapelní „tradice“  (viz příchod nových členů kapely v roce 1987 se i Jitčino první veřejné koncertní vystoupení s KLÍČem konalo před téměř sedmi tisíci diváků, a to v amfiteátru plzeňského Výstaviště při natáčení LP desky PORTA 1990  –  a hned to následující  (tj. její druhé hraní s námi)  absolvovala už tři dny poté na závěrečné Dvoraně PORTY – tentokrát dokonce před diváky zcela zaplněným Lochotínem  (na archivní televizní záznam tohoto jejího druhého „klíčovského“ vystoupení se můžete podívat ZDE).
  • 1990 – na celostátním finále festivalu PORTA v Plzni získala naše píseň „Omnia vincit amor“ prestižní cenu „Autorská PORTA“  –  a v dějinách Porty byl toto dosud jediný ročník, kdy o udělení tohoto významného ocenění nerozhodovala po soutěžním koncertu porota, ale hlasovali o něm přímo diváci přítomní v amfiteátru plzeňského výstaviště  –  a že tohle naše vítězství bylo asi tenkrát  (podobně jako už několikrát v předchozí historii KLÍČe)  pro některé hudební „odborníky“ zcela neočekávanou věcí a velkým překvapením dokládá například i to, že pak v pondělí po Portě vyšel v tehdejší Mladé frontě článek o právě skončeném festivalu – a v něm byla jako čerstvý držitel Autorské Porty namísto nás uvedena brněnská kapela Folk Team s jeho písní Zdrávas Maria, o které se jakožto o hlavním adeptovi na tuto cenu mluvilo už před začátkem festivalu – a někteří novináři si pak asi tuhle informaci dodatečně neověřili a přesto ji otiskli  (historický televizní videozáznam písně „Omnia vincit amor“ pořízený ve chvíli, kdy jsme tuto píseň 7. července roku 1990 hráli na pódiu lochotínského amfiteátru v Plzni při závěrečné slavnostní Dvoraně PORTY – tedy jen chvíli poté, co jsme zde za ni převzali ocenění „Autorská Porta“, můžete zhlédnout ZDE  –  a pokud byste si chtěli poslechnout, jak stejnou píseň hrajeme dnes, máte možnost  podívat se na videozáznam  ZDE)
  • 1990píseň „Omnia vincit amor“ byla – spolu s dalšími jedenácti skladbami – zařazena na album  PORTA 1990, které se  (stejně jako předtím už v roce 1987) nahrávalo přímo na tomto festivalu  – tentokrát byla „živá“ nahrávka všech písní pořízena 4. července 1990 při koncertu vybraných kapel konaném v amfiteátru plzeňského Výstaviště – a už 6. července (tj. 48 hodin po jeho nahrání) se zde hotové vylisované LP prodávalo
  • 1990 – po úspěchu na Portě nahrává skupina KLÍČ píseň „Omnia vincit amor“ (a několik dalších skladeb) – tentokrát ve studiovém provedení – pro Československý rozhlas  (nahrávalo se ve velkém karlínském „Studiu A“ v Praze  –  a písničku „Omnia vincit amor“ bylo poté možno velmi často slyšet i ve vysílání Čs. rozhlasu)
  • 1990 – vzhledem k tomu, že už od založení naší kapely jsme se pravidelně zúčastňovali mnoha hudebních soutěží  –  a často jsme na nich (i když někdy až po letech snažení) získali i nejvyšší možná ocenění  (a to vše bylo pak korunováno výše zmíněnou „Autorskou Portou“),  rozhodli jsme se, že nadále se už do žádných hudebních soutěží hlásit nebudeme  –  a budeme už jen se zájmem z povzdálí sledovat, jak se v nich daří našim „mladším“ muzikantským kolegům  (což ale vedlo k tomu, že od té doby nás občas pořadatelé hudebních soutěží oslovují s nabídkou, abychom zasedli v odborných porotách jakožto ti, kdo mají rozhodovat o výsledcích těchto hudebních klání  –  a můžeme konstatovat, že dodnes nejčastějším hudebním porotcem vzešlým z členů naší kapely je zpěvačka a flétnistka Pavla Marianová)

  • 1990 – zakládající člen skupiny KLÍČ – její kytarista a dlouholetý kapelník – Jiří Pánek odchází koncem listopadu tohoto roku do nově vzniklé (jím založené) a později velmi populární skupiny Šlapeto, na jeho místo nastupuje kytarista Petr Dvořák (dnes je Petr úspěšným a mediálně známým meteorologem  –  na připojené fotografii stojí zcela vpravo)
  • 1991 – od jara do podzimu tohoto roku hrála skupina KLÍČ v menší – šestičlenné – sestavě, protože na svoji již druhou mateřskou dovolenou nastoupila zpěvačka Jarmila Pánková

  • 1991 – přímo pro zdobný taneční sál zámku v Horšovském Týně zkomponoval Jaroslav Marian (který z tohoto západočeského města pochází) jedinou zcela instrumentální skladbu skupiny KLÍČ – Taneček – a tato skladbička pak premiérově zazněla při akustickém koncertu naší kapely konaném v tomto malebném sále horšovskotýnského zámku v létě roku 1991  (připojená fotografie pochází právě z tohoto koncertu  –  a skladbu „Taneček“ si můžete poslechnout například ve videoklipu České televize  ZDE)
  • 1991 – dochází k další změně v sestavě KLÍČe – namísto Petra Dvořáka přichází koncem roku do skupiny nový kytarista – Zdeněk Altynski  (v té době známý především z jeho herecké role kominického učně Kulíška v úspěšném českém filmu „Discopříběh“)

  • 1992 – od ledna čerpala svoji další mateřskou dovolenou flétnistka Kateřina Chudobová – a tak více než polovinu tohoto roku odehrála skupina KLÍČ (stejně, jako část předchozího roku – viz výše) opět pouze v neúplné šestičlenné sestavě
  • 1992 – skupině KLÍČ bylo na celostátním finále PORTY (konaném začátkem července v Olomouci) slavnostně uděleno velmi prestižní hudební ocenění – „Zlatá PORTA“ za celkový přínos skupiny KLÍČ pro rozvoj české folkové hudby
  • 1992 – pro vydavatelství „Gramofonové závody Loděnice“ jsme v létě začali v jednom menším profesionálním studiu natáčet naše první profilové album, ovšem během nahrávání se ukázalo, že vydavatelem objednané nahrávací studio ve skutečnosti až tak profesionální není  (především v laxním přístupu nejen zvukaře, ale i neustále opilého hudebního režiséra, kteří nás brali jako naprosté „amatéry“, pro které se nemusí nijak snažit ani namáhat  –  ale kromě toho byl problém i ve velmi špatném stavu technického vybavení tohoto studia, což jsme, bohužel, zjistili až při našem pokusu o mixáž několika prvních dokončených písní  –  ve zvuku se totiž objevovaly různé elektrické pazvuky a praskot, které byly způsobeny starým a neudržovaným mixážním pultem)  –  a protože na nápravě tohoto nedobrého stavu jsme se s výše uvedeným vydavatelstvím nedohodli  (zástupce vydavatele všechny naše výhrady – vzhledem k jeho vřelým kontaktům s majitelem onoho nahrávacího studia – zamítl),  jediným řešením nakonec bylo celé natáčení zastavit – a část již „hotových“ nahrávek (jejichž mixáž studio tenkrát udělalo bez našeho vědomí) si od vydavatele za dost velké peníze odkoupit, což nám zajistilo, aby naše první deska s těmito vadnými nahrávkami nevyšla  –  vydavatel by ji totiž i s těmi pazvuky klidně vydal a prodával  (další pokus o natočení našeho prvního alba se pak ale naštěstí – a tentokrát už úspěšně – podařil v následujícím roce  –  podrobnosti viz níže)

  • 1992časopis Folk & Country věnoval skupině KLÍČ dvě stránky svého podzimního čísla – a to tak, že na jednu stranu zaplnil notový záznam a text písně „Omnia vincit amor“ a celou vedlejší stránku pokryla velká fotografie kapely  (a pro tento účel jsme se předtím už v létě, a to přímo na venkovském kapelním soustředění ve Zdebuzevsi, vyfotografovali  – viz foto výše  – a za tím účelem tenkrát z mateřské dovolené dorazila i čerstvá maminka Katka Chudobová, aby na snímku v časopisu nechyběla)  – a oku zkušeného pozorovatele jistě ani na této černobílé fotografii neunikne, že při pořizování podobných důležitých snímků kapely vždycky důsledně dodržujeme i „klíčovskou“ ústrojovou kázeň, tj., že v našem oblečení kombinujeme pouze dvě pro KLÍČ typické barvy:  červenou a černou
  • 1992 – na podzim tohoto roku natočila Česká televize první samostatný televizní „Recitál skupiny KLÍČ“ – natáčelo se na zřícenině jihočeského hradu Landštejna a celý pořad byl sestaven z písní, které jsme pak v následujícím roce nahráli na naše první profilové album  (potěšilo nás, když jsme se po čase dověděli, že tento televizní pořad „zabodoval“ i v zahraničí, protože ho zakoupila jedna jihoamerická televize  –  a na dvě videoukázky z tohoto TV recitálu se můžete podívat například  ZDE  nebo  ZDE  –  ovšem na YouTube je možno najít a zhlédnout i všechny ostatní písně z tohoto televizního pořadu)

  • 1992 – krátce po natočení svého prvního televizního recitálu je skupina KLÍČ přizvána k natáčení vánočně laděného alba nazvaného „Šťastné a veselé“, na kterém – se svojí „a cappella“ úpravou známé vánoční písně „Chtíc, aby spal“ – účinkuje společně s mnoha dalšími velkými folkovými hvězdami té doby (Jarek Nohavica, Jan Nedvěd, Pavel Žalman Lohonka, Robert Křesťan, Wabi Daněk…).  Album „Šťastné a veselé“ bylo pak koncem roku 1992 pod stejným názvem převedeno i do televizní podoby – a tento dodnes velmi úspěšný TV pořad byl Českou televizí již mnohokrát ve vánočním čase reprízován.  (Videoukázku našeho akustického „a cappella“ provedení písně „Chtíc, aby spal“ – pořízenou ovšem až v roce 2018 a to „živě“ přímo na jednom našem vánočním koncertu – máte možnost zhlédnout  ZDE)

  • 1993 – pod názvem „…omnia vincit amor“ vyšlo u vydavatelství DUNA Records první profilové album skupiny KLÍČ  – tentokrát se natáčelo ve špičkovém pražském nahrávacím studiu LARGO – a album bylo slavnostně pokřtěno 19. září 1993 na dvou vyprodaných koncertech v pražském Divadle Pod Palmovkou (v jednom dni se tenkrát konal odpolední a večerní koncert), při odpoledním koncertu album pokřtili pánové z legendární trampské skupiny Červánek, kmotrem alba při večerním koncertu – stejně jako poté i kmotrem většiny následujících profilových alb skupiny KLÍČ – byl světoznámý kytarista Štěpán Rak, oba koncerty mluveným slovem uváděl a recitací poezie obohatil Mirek Kovářík, který současně do právě křtěného alba napsal i „sleeve-note“ – a pro diváky nečekanou součástí obou křtících koncertů bylo vystoupení šermířské skupiny Bohemia (pod vedením našeho dnes už nežijícího kamaráda Standy Bartoně), při němž tito šermíři svedli na pódiu nelítostný souboj o naše zbrusu nové album, aby po jeho úspěšném „dobytí“ mohlo být konečně řádně pokřtěno
    ●   Jako malou poznámku ještě dodáváme, že album „…omnia vincit amor“ je jediný titul skupiny KLÍČ, který byl vydán nejen na CD kotoučcích a MC kazetách, ale i jako – v té době už v podstatě „končící“ – černá vinylová LP deska – a vydavatelství DUNA Records ji vlastně nechalo vyrobit pouze na speciální přání jednoho našeho tehdejšího sponzora, který tenkrát svoji finanční podporu podmínil výrobou 2000 kusů LP desky (protože věděl, že i my bychom ten „zastaralý“ LP nosič s naší hudbou moc chtěli mít).  Zástupce vydavatele nás sice varoval, že u několika jejich předchozích titulů, u nichž se z podobných důvodů také muselo udělat vinylové LP (i když prý jen ve velmi malém nákladu 500 kusů), tak že téměř všechny tyto nosiče pouze leží u nich ve skladu a skoro vůbec se neprodávají (a s tím prý máme raději počítat i my), ale přání našeho sponzora přece jen splnil a skutečně se vyrobilo 2000 kusů vinylových desek  –  a jaké pak bylo jeho překvapení, když celý takto vyrobený náklad našeho alba byl zcela vyprodán už ani ne dva měsíce po uvedení na trh (a je velká škoda, že dotisk dalších kusů tohoto LP se už neuskutečnil, protože vydavatelství DUNA krátce nato ukončilo svoji činnost  –  viz níže).

  • 1993 – výrazné černobílé provedení titulní strany našeho prvního alba jsme posléze použili i pro náš první velký koncertní plakát (viz obrázek)
  • 1993 – se skupinou KLÍČ začal spolupracovat textař, básník, divadelní autor, dramaturg, režisér a spisovatel Tomáš Vondrovic, který se posléze stal autorem většiny textů našich nových písní
  • 1993 – v naší kapele se konala další svatba – na podzim složili svůj trvalý manželský slib  flétnistka Jitka Fellerová a violoncellista Jiří Krupička (a v historii kapely se tak stali už třetím manželským párem vzešlým z členů skupiny KLÍČ)
  • 1993 – koncem roku jsme po čase opět účinkovali ve vysílání České televize – a bylo to naše „živé“ vystoupení v rámci hudebního cyklu „ZAHRADA – folková setkání“
  • 1993 – od tohoto roku začala Česká televize Brno pravidelně vysílat pořad „APORT – magazín věnovaný folku, country a trampské muzice“ – a kromě toho, že skupina KLÍČ pak bývala až do konce 90. let častým hudebním hostem tohoto pořadu, tak velkou radost jsme tenkrát měli i z toho, že krátké filmové záběry z našeho výše už zmíněného prvního televizního „klíčovského“ recitálu  (natočeného v roce 1992 na hradě Landštejně)  byly po dlouhá léta součástí úvodní znělky tohoto hudebního TV měsíčníku  –  viz např. tato videoukázka z roku 1997

  • 1994 – vydavatelství DUNA Records, které v předchozím roce vydalo první album skupiny KLÍČ, ukončilo (vzhledem ke sporům ve vedení této firmy) počátkem roku 1994 svoji činnost – a tak i titul „…omnia vincit amor“ zmizel z pultů prodejců  (což nás samozřejmě moc mrzelo)
  • 1994 – album „…omnia vincit amor“ bylo vyhlášeno druhou divácky nejúspěšnější FCT deskou roku 1993  – ve velké čtenářské anketě časopisu Folk & Country se totiž tenkrát umístilo jen velmi těsně za vítězným albem Jarka Nohavici „Mikymauzoleum“  (a protože ceny pro vítěze této ankety se tenkrát předávaly při slavnostním koncertu nazvaném „Dvorana vítězů ankety F&C“, který se na jaře roku 1994 konal v pražské Sportovní hale – a z celého tohoto koncertu pořídila a odvysílala záznam i Česká televize, máte možnost podívat se na archivní videozáznam jedné z písní, které jsme tam tenkrát zahráli)
  • 1994 – ve slavnostně pojatém pořadu České televize vysílaném pod názvem „Řemen 93“, který za účasti všech oceněných zpěváků a kapel  (tj. včetně skupiny KLÍČ)  divákům na jaře tohoto roku představil deset nejprodávanějších gramofonových desek z oblasti country, folku a trampské písně za předchozí rok, bylo naše album „…omnia vincit amor“ oficiálně vyhlášeno sedmým nejvíce prodávaným hudebním albem roku 1993
  • 1994 – koncem dubna se – jako poslední z kapelních děvčat – stala maminkou tehdy nejmladší členka KLÍČe Jitka Krupičková – ovšem my ostatní (včetně jejího manžela – našeho violoncellisty Jirky Krupičky) jsme jí tak chyběli, že svoji „mateřskou dovolenou“ ukončila už po necelých dvou měsících – a od druhé poloviny června s námi zase s chutí (a s kočárkem vedle pódia, jak bylo u nás zvykem i u ostatních maminek v kapele) koncertovala
  • 1994 – v červnu tohoto roku nás Česká televize pozvala do svého studia na Kavčích horách k natočení několik písní do pravidelného hudebního pořadu „Zahrada“

  • 1995 – u vydavatelství Wenkow Records vychází druhé profilové album skupiny KLÍČ nazvané  „Větrné mlýny“  (a s tímto názvem výstižně koresponduje i vzhled titulní strany alba, kterou tvoří výřez ze slavného obrazu Antonína Chittussiho „Krajina s větrným mlýnem“ uloženého v Národní galerii)  –  slavnostní křest nového alba proběhl 15. října ve vyprodaném sále pražského Divadla ABC, kde tehdy přímo při našem koncertu byly kolem nás a za námi na pódiu postaveny historické kulisy divadelního představení „Tři mušketýři“  (které se v divadle ABC mělo hrát příští den)  –  a my dodnes s nostalgií vzpomínáme, jak toto původně neplánované pozadí naše renesančně laděné písničky tenkrát zcela nečekaně umocnilo  (tohle naše nové album mělo při svém křtu – namísto tradičních kmotrů – tři „sudičky“  –  jednou z nich byl opět kytarista a velký příznivec naší skupiny Štěpán Rak – a role dalších dvou sudiček se pak zhostili Pavel Žalman Lohonka a známý poeta a recitátor Miroslav Kovářík;  vlastnímu křtu – stejně jako při křtění našeho prvního alba – předcházela velmi vtipná scénka, při níž Don Quijote a jeho sluha Sancho Panza pomocí jimi vyrobeného dřevěného větrného mlýna přemleli a semleli různé hudební motivy a úryvky – a výsledkem, který pak z mlýna vyšel, bylo naše zbrusu nové CD  –  a tuto scénku pro nás tenkrát opět připravil a s jedním svým šermířským kolegou nastudoval náš kamarád Standa Bartoň – a rádi dodáváme, že jeho skupina historického šermu „Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova“ poté se svými speciálně připravenými výstupy účinkovala i na křtech všech našich následujících hudebních alb)
  • 1995 – současně s vydáním nového alba skupiny KLÍČ odkoupila firma Wenkow Records od zaniklého vydavatelství DUNA Records vydavatelská práva na náš předchozí titul „…omnia vincit amor“ a v reedici uvedla toto album znovu na trh
  • 1995 – k výše zmíněné reedici alba „…omnia vincit amor“ vydalo brněnské nakladatelství KONVOJ historicky druhý tištěný zpěvník skupiny KLÍČ  (ve zpěvníku byl navíc jako příloha vložen malý barevný plakát s fotografií skupiny KLÍČ)
  • 1995 – i v tomto roce nás mohli naši příznivci (i když jen ti, kteří si přivstali) vidět a slyšet v televizním vysílání  –  a bylo to hned dvakrát, a obě ta naše vystoupení se uskutečnila v ranním pořadu České televize „Studio 6“, kam jsme byli pozváni nejprve koncem října a poté ještě jednou v prosinci  (a pokaždé to pro nás bylo velmi milé hraní i popovídání s příjemnými redaktory tohoto živého vysílání)

  • 1996 – album „Větrné mlýny“ bylo v čtenářské anketě časopisu Folk & Country vyhlášeno třetí nejúspěšnější FCT deskou roku 1995
  • 1996 – v rámci koncertu skupiny KLÍČ konaném na nádvoří zámku v Telči natočila Česká televize druhý samostatný televizní recitál skupiny KLÍČ nazvaný „Dál plyne čas“ – pořad je sestaven z písní alba „Větrné mlýny“  a televizní natáčení se tenkrát realizovalo tak, že nejprve – a to na diváky zcela zaplněném nádvoří telčského zámku – proběhl normální koncert skupiny KLÍČ (přičemž jsme z našeho koncertního repertoáru vynechala většinu písní nachystaných pro televizní recitál, aby přítomní diváci při následujícím TV natáčení neposlouchali stejné skladby, jako při předchozím koncertu), pak pracovníci brněnského studia ČT nachystali na nádvoří a kolem pódia patřičnou „dobovou“ dekoraci (zapálené pochodně…), ti z diváků, kteří se po ukončení koncertu chtěli zúčastnit i TV natáčení (a k naší radosti jich byla většina), si mezitím trochu odpočinuli – a poté už začalo vlastní natáčení recitálu – a protože pro výsledný televizní záznam měly být kvůli kvalitnímu zvuku použity studiové nahrávky z CD „Větrné mlýny“, natáčelo se takovým způsobem, že muzikanti skupiny KLÍČ sice hráli a zpívali na pódiu „živě“ (a nejblíže sedící diváci nás pravděpodobně akusticky i trochu slyšeli), ale televizní zvukař nám k tomu vždycky pustil patřičnou písničku z CD, takže naše kapela při natáčení tohoto koncertu  (poprvé a naposled v historii skupiny KLÍČ – a navíc s tím, že divákům jsme o tom předem řekli)  pódiově koncertovala tzv. „na playback“ – a ve vysílaném televizním pořadu zůstaly skutečně „živé“ pouze potlesky a reakce přítomných diváků  (jako videoukázky z tohoto TV recitálu vám nabízíme např. písničky  „Šejdíři“„Křížový král“  a  „Nářek“  –  další pak najdete na YouTube)
  • 1996 – v televizním vysílání jsme se – kromě výše zmíněného recitálu – objevili v tomto roce ještě několikrát  –  například hned začátkem roku jsme byli hosty televize NOVA v pořadu „Snídaně s Novou“,  do stejného pořadu TV NOVA jsme pak byli znovu pozváni i v srpnu,  mezitím jsme se v květnu objevili v České televizi v již zmiňovaném pravidelném hudebním pořadu „APORT“,  začátkem listopadu jsme účinkovali v Českou televizí dodnes občas reprízovaném záznamu velkého koncertu písničkáře Wabiho Daňka pořádanému v pražské Lucerně  –  název pořadu je „WABI DANĚK – Pískoviště“  –  a stejně jako i v jiných letech nás opět bylo možno tu a tam zahlédnout v různých televizních reportážích z hudebních festivalů či jiných zajímavých kulturních akcí

  • 1996 – Jaroslav Marian přijal nabídku k dlouhodobé smluvní exkluzivní umělecké spolupráci s hudebním vydavatelstvím „Wenkow Records & Polygram Company“  (a přestože toto vydavatelství pak v roce 1999 majetkově přechází pod firmu „Universal Music Company“, umělecká spolupráce skupiny KLÍČ poté nadále úspěšně pokračuje i s touto velkou nadnárodní společností)
  • 1996 – brněnské vydavatelství FT Records vydalo další, tj. již třetí tištěný zpěvník skupiny KLÍČ, jehož obsahem byl tentokrát notový záznam a texty písniček z alba „Větrné mlýny“  (i v tomto zpěvníku byl jako malý dárek vložen barevný plakát s aktuální fotografií kapely)

  • 1997 – v polovině tohoto roku došlo k velkým personálním změnám ve skupině KLÍČ  –  z dosavadní dlouholeté sestavy zůstávají pouze tři členové – Pavla a Jaroslav Marianovi a Zdeněk Altynski  –  a k nim přicházejí čtyři zcela noví muzikanti: 
    zpěvačka (a tenkrát ještě studentka Konzervatoře Jaroslava Ježka) Jana Slavatová, flétnistka – absolventka HAMU – Jana Neubauerová (později Bošková), violoncellistka (a v té době studentka Karlovy univerzity) Blanka Škodová (později Ledvinková) a vystudovaný hobojista Martin Hübsch  (kompletní novou sestavu kapely vidíte na fotografii nad tímto odstavcem)
  • 1997 – s příchodem nových členů skupiny – a v návaznosti na podepsání výše zmíněné exkluzivní umělecké smlouvy Jaroslava Mariana – dochází k úplné profesionalizaci kapely
  • 1997 – v létě skupina KLÍČ – už v novém obsazení (ale ještě s hostující Jitkou Krupičkovou) – nahrává a na podzim pak u firmy Polygram Company vydává svoje v pořadí už třetí profilové autorské album nazvané  „Karneval canzonett“  (na titulní straně alba je „karnevalová“ litografie od Jakuba Krejčího  –  a od předchozích titulů se tento liší především tím, že všech patnáct písní tohoto alba pochází od jediné autorské dvojice – hudebního skladatele Jaroslava Mariana a textaře Tomáše Vondrovice)
  • 1997 – současně s novým profilovým albem vychází i čtvrtý tištěný zpěvník skupiny KLÍČ  – s písněmi aktuálně vydávaného hudebního nosiče
  • 1997 – velkým koncertem v pražském KD Novodvorská, na kterém současně proběhl i křest nového alba „Karneval canzonett“ a křest zpěvníku vydaného k tomuto albu, oslavila 22. října roku 1997 skupina KLÍČ  15  let svojí existence – a tento koncert byl zcela výjimečný tím, že jeho první polovinu odehrál KLÍČ ještě v předchozí sestavě (a v této úvodní části koncertu zazněla většina dosavadních „hitů“ skupiny, čímž se kapela důstojně a s velkým poděkováním rozloučila se svými čtyřmi právě odcházejícími dlouholetými členy – Jarmilou Pánkovou, Kateřinou Chudobovou a manžely Jitkou a Jiřím Krupičkovými),  a v druhé půlce koncertu – s repertoárem sestaveným z písní právě pokřtěného zbrusu nového alba – pak již na pódium nastoupila obměněná nová sestava skupiny KLÍČ (viz popis a fotografie výše)  a nabídla tak divákům první ochutnávku toho, jak bude KLÍČ vypadat a znít do budoucna  (stejně jako u předchozích titulů KLÍČe byl i tentokrát jedním z milých hudebních hostů večera a současně i kmotrem křtěného alba kytarista Štěpán Rak, dalším velmi milým hudebním hostem byla legendární skupina Traxleři – která kapelníka KLÍČe Jaroslava Mariana už v jeho dětství žánrově silně inspirovala, opět nechybělo ani vystoupení šermířské skupiny „Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova“, celý večer moderoval recitátor Mirek Kovářík  –  a nás moc potěšilo i to, že i v publiku bylo tenkrát mnoho muzikantských přátel kapely – např. manželé Tichotovi ze Spirituál kvintetu)
  • 1997 – koncem listopadu nastupuje do KLÍČe nový mladý muzikant (tehdy student 5. ročníku konzervatoře, dnes člen orchestru Národního divadla)  –  hobojista Přemysl Kubát  (jako náhrada za odcházejícího – a v kapele předtím jen necelého půl roku působícího – hobojistu Martina Hübsche)  –  a přestože s námi hrál ještě kratší dobu, než jeho předchůdce  (tj. pouze do února následujícího roku, protože se brzy ukázalo, že jeho náročné studium konzervatoře nešlo s častým koncertováním naší kapely časově skloubit),  i tak s námi stihl několikrát účinkovat i v televizi  (což dokazuje například videoklip dostupný z odkazu v následujícím odstavci nebo také obrázek vystřižený přímo z videozáznamu z našeho účinkování v pořadu „Snídaně s Novou“  –  žádnou naši společnou fotografii v archivu bohužel nemáme)
  • 1997 – v prosinci tohoto roku se uskutečnilo první televizní vystoupení nové sestavy skupiny KLÍČ  –  s písní „Malý rytíř“ z našeho nedávno pokřtěného alba jsme tenkrát – společně např. s Jarkem Nohavicou či s Honzou Nedvědem – účinkovali ve vánočním vydání hudebního pořadu „APORT“, který pravidelně vysílala Česká televize

  • 1998 – po odchodu velmi krátce v KLÍČi působícího hobojisty Přemysla Kubáta přichází v březnu tohoto roku do KLÍČe další nový hobojista – už velmi zkušený a všestranný muzikant (absolvent HAMU a v té době člen orchestru Státní opery v Praze)Bedřich Hejsek  (s jeho příchodem se zvuk naší kapely navíc obohatil i o dva další hudební nástroje, které Bedřich také bravurně zvládal – anglický roh a housle)  –  a současně do skupiny nastupuje i nový kytarista (absolvent konzervatoře Jaroslava Ježka v oboru „jazzová kytara“)Milan Venkrbec  (jakožto důstojný nástupce odcházejícího dlouholetého člena KLÍČe – kytaristy Zdeňka Altynského)  –  a v tomto novém sedmičlenném obsazení (které vidíte na fotografii výše) pak KLÍČ působil až do konce roku 2002, kdy na dlouhých deset let přerušil svoji aktivní koncertní činnost
  • 1998 – Česká televize v létě natočila – opět na nádvoří zámku v Telči – hudební pořad „Folková polyfonie“, což byl „live“ záznam nezapomenutelného velkého společného koncertu skupin KLÍČ, Spirituál kvintet a Traxleři  –  a tento pořad, který uváděla Věra Martinová, je jedním z třinácti dílů televizního hudebního cyklu „Svou káru táhnem dál“  (na následujích odkazech vám nabízíme ukázky několika videoklipů z tohoto televizního pořadu  –  a jsou to písně  „Hádě“„Lokaj“„Lou z Lille“  a  „Víno“)
  • 1998 – Pavla Marianová je jako host přizvána k nahrávání CD skupiny „Žalman a spol.“ nazvanému „Láska a smrt“  (pro toto album nově zhudebněných lidových textů nazpívala jednak ženské sólové party ve dvou písňových duetech, ale nazpívala i velkou část sborových partů – a do několika písní zahrála i na flétnu)  –  a v následujícím roce 1999 se pak  (jako zpěvačka – a trochu i jako „herečka“)  zúčastnila i filmového ztvárnění písniček tohoto alba, které natočila Česká televize jako částečně hraný hudební film  (a na ukázku Pavlina účinkování v tomto filmu se můžete podívat  ZDE)

  • 1998 – skupina nahrála a vydala velmi úspěšné (a nejen posluchači, ale i odbornou kritikou dodnes vysoce ceněné) album „Vánoční KLÍČení“ sestavené převážně z méně známých adventních písní a vánočních koled upravených v typickém „klíčovském“ stylu  (titulní stranu alba zdobí obraz „Útěk z Betléma“ od Emmy Srncové  –  a malou recenzi alba, která však vyšla až 11 let po jeho vydání, si můžete přečíst na stránkách Radia Proglas – křest vánočního alba proběhl 26. listopadu ve velkém sále dejvického kina Evropa (bývalé kino Kyjev), jeho kmotrem nebyl opět nikdo jiný než pan kytarista Štěpán Rak  – a malou zvláštností tohoto „vánočně“ laděného podzimního koncertu bylo to, že každý z diváků mohl tenkrát při příchodu do sálu ochutnat některý druh vánočního cukroví, které pro tuto příležitost děvčata z kapely vlastnoručně napekla
  • 1998 – skupina KLÍČ je koncem tohoto roku Českou televizí přizvána k natáčení televizního hudebního pořadu „Vánoční zpívání“, což byl „live“ záznam velkého vánočního koncertu Folk & Country hvězd, který se konal v pražském kostele Šimona a Judy  (i tento pořad je součástí televizního cyklu „Svou káru táhnem dál“ – viz výše).  A přímo s tímto pořadem – a také s jeho natáčením – máme spojenou jednak jednu docela neobvyklou zajímavost, ale i trochu trpkou vzpomínku:
    ●   KLÍČ je sice dodnes v závěrečných titulcích i v tiráži na webových stránkách České televize uváděn mezi umělci účinkujícími v tomto hudebním pořadu, pravdou ovšem je, že tohle naše televizní vystoupení se vůbec nekonalo.  Účinkování s námi bylo sice bylo podle scénáře pořadu předem ústně dojednáno – a naše kapela se proto v den natáčení do kostela Šimona a Judy dostavila, ale až na místě jsme zjistili, že externí producent, který pro ČT uzavíral smlouvy s umělci  (i když na podpis té naší nějak pořád „neměl čas“),  pro nás jednak nezajistil potřebnou zvukovou techniku  (ačkoli předem věděl, že pro „a cappella“ provedení naší vánoční písně „Chtíc, aby spal“ potřebujeme sedm zpěvových mikrofonů),  ale navíc se ukázalo, že tento producent nám při objednávání našeho vystoupení zalhal, když tvrdil, že všichni účinkující budou v tomto pořadu vystupovat za jednotný – téměř symbolický – honorář.  Zjistili jsme totiž, že za tento symbolický honorář bychom ve skutečnosti hráli pouze my z KLÍČe – a že všichni ostatní muzikanti měli obdržet honoráře mnohonásobně vyšší.  A protože díky celkově nezodpovědnému přístupu pana producenta neměla skupina KLÍČ v té chvíli ještě podepsanou smlouvu o účinkování  (a principiálně nám vadila nejen jeho snaha nás oklamat, ale hlavně to, že kvůli nezajištěné zvukové technice by naše vystoupení nemohlo být kvalitně zaznamenáno),  rozhodli jsme se, že natáčení pořadu se za těchto podmínek raději nezúčastníme a z kostela Šimona a Judy jsme ještě před jeho začátkem odešli.  Ovšem  –  protože závěrečné titulky tohoto pořadu byly poté v ČT vytvořeny na základě původního scénáře, je v nich uveden i název skupiny KLÍČ.
  • 1998 – i když televizní účinkování zmíněné v předchozím odstavci tenkrát sice nevyšlo, přesto můžeme rok 1998 – pokud se týká našich vystoupení v televizi – hodnotit jako velmi úspěšný:
    ●   Už v polovině ledna jsme jsme byli hosty televize NOVA v ranním pořadu „Snídaně s Novou“ – a hned dva dny poté byl kapelník KLÍČe Jarda Marian pozván do České televize, aby si v rubrice „Country Hitparáda“ pravidelného hudebního pořadu „Country Expres Praha-Nashville“ popovídal s moderátorem  (a především lídrem kapely Country Beat)  Jiřím Brabcem, v létě se pak na nádvoří zámku v Telči natáčel výše již zmíněný hudební pořad „Folková polyfonie“ (a tady je z něj ještě jedna ukázka – píseň „Gobelin“),  na podzim nás televize NOVA přizvala k natáčení tehdy velmi populárního zábavného pořadu Ivana Mládka „Čundrcountryshow“  (viz krátká ukázka – a v závěru roku jsme pak účinkovali ještě i v dalších dvou hudebních pořadech České televize  – „Zahrada – Folková setkání“  a  „Vánoční Aport“  (ukázku z nich můžete zhlédnout po kliknutí na názvy těchto pořadů).

  • 1999 – v celosvětové hudební edici „Master Serie“ vydala firma Universal Music výběr písní z dosavadní tvorby skupiny KLÍČ  (a toto CD se pak průběžně stalo druhým nejprodávanějším titulem celé české řady této reprezentativní edice – hned za výběrovým albem písniček Michala Tučného)
  • 1999 – v rámci televizního hudebního cyklu „Dokud se zpívá…“ byl v červnu Českou televizí natočen další televizní recitál skupiny KLÍČ – tentokrát se jednalo o „live“ záznam našeho koncertu, který se přímo pro účely televizního natáčení konal v Brně na hradě Špilberku  (kromě nás účinkovala v části tohoto pořadu i brněnská historicky laděná kapela Vaganti  –  a na následujích odkazech se můžete podívat na ukázky několika našich písniček z tohoto recitálu  –  „Rosu dejte“, „Karneval“, „Svátek škrpálů“„Krajina slepců“).
    ●   A z ostatních televizních vystoupení tohoto roku můžeme zmínit například dvě, která se uskutečnila hned na jeho začátku  –  nejprve jsme účinkovali v lednovém vydání hudebního televizního pořadu „Country Expres Praha-Nashville“ (který se ale natáčel už předtím v prosinci)  a začátkem února pak následovalo i naše „živé“ účinkování v pořadu České televize „Dobré jitro“  –  a z konce roku pak také moc rádi vzpomínáme např. na velmi milé hraní a povídání ve vánočním vydání pravidelného televizního pořadu pro děti, vysílaného tenkrát na ČT pod názvem „Žirafa“
  • 2000 – na léto tohoto roku bylo  (podle naší dlouholeté smlouvy s vydavatelstvím Universal Music)  naplánováno natáčení nového „klíčovského“ alba písniček pro děti, které se pak už od podzimu mělo i prodávat  –  jenže týden před začátkem nahrávání  (tj. ve chvíli, kdy po více než roce příprav bylo vše kompletně nachystáno a nazkoušeno, bylo závazně objednáno nahrávací studio, nasmlouváni muzikanti a dohodnuty grafické práce na obalu CD atd.)  nám vydavatelství (které podle smlouvy mělo hradit veškeré náklady) oznámilo, že se vše ruší a že naši novou desku nevydá  (a zdůvodnilo to celkovým poklesem prodeje hudebních nosičů na českém i světovém trhu)  –  takže v té chvíli to bohužel vypadalo, že téměř rok naší předchozí práce a příprav přijde vniveč  (např. jenom partitur nových písní, které složil a do not rozepsal kapelník KLÍČe, bylo přes 350 velkých stránek)  –  naštěstí se však v příštím roce vše v dobré obrátilo – vydavatelství změnilo názor a nové album přece jen vyšlo  (viz níže)
  • 2000 – píseň „Omnia vincit amor“ byla ve velké hlasovací anketě posluchačů Českého rozhlasu a čtenářů časopisů Europress nazvané „Zlatý tucet folk & country“ vybrána a zařazena mezi dvanáct nejpopulárnějších písní 20. století  –  výsledky této ankety byly pak v říjnu slavnostně vyhlášeny na rozhlasovém festivalu „Prix Bohemia Radio 2000“ v Poděbradech  (a celé vyhlášení vítězů ankety bylo Českým rozhlasem i živě přímo vysíláno – včetně krátkých hudebních vystoupení oceněných umělců)
  • 2000 – Česká televize natočila a následně i odvysílala dokumentární televizní cyklus „Legendy folku a country“, který se ve třinácti téměř hodinových dílech zabývá historií tohoto specifického hudebního žánru v českých zemích a mnoha jeho známými i méně známými interprety, a to od 60. let minulého století až téměř do doby natáčení tohoto seriálu.  A my  (poté co jsme celý cyklus průběžně zhlédli)  jsme s určitým překvapením sledovali, jak v celém tomto rozsáhlém televizním dokumentu nepadla o skupině KLÍČ  (jakožto už od druhé poloviny 80. let divácky i jinak opravdu úspěšné kapele a držiteli většiny tehdejších nejvyšších hudebních žánrových ocenění – včetně do té doby vydaných čtyř profilových alb a autorství několika téměř zlidovělých písní…)  ani jediná zmínka.

  • 2000 – z televizních obrazovek jsme ale naštěstí nezmizeli ani v tomto roce  –  a určitě nejzajímavějším  (a pro nás i docela neobvyklým, ale velmi příjemným)  zážitkem bylo první velké účinkování skupiny KLÍČ v televizi PRIMA.  Byli jsme totiž tenkrát jedním z hlavních hostů živě vysílaného pořadu „Prima jízda“, do kterého nás nejen ke zpívání, ale i k milému a veselému povídání pozvala tato televize společně s bratrancem Pavly Marianové  –  úspěšným hokejistou Martinem Štěpánkem, který byl v té době členem hvězdného českého týmu mistrů světa z krátce předtím konaného světového šampionátu v ledním hokeji  –  a do studia TV Prima byl s námi tenkrát pozván ještě další zajímavý host  –  ale protože nakonec nemohl v době vysílání přijít osobně, udělali s ním moderátoři pořadu rozhovor alespoň telefonicky  –  a tímto třetím hostem byl bývalý strýček Pavly Marianové  –  velmi populární komik a herec  –  Josef Dvořák („bývalým strýčkem“ je proto, že byl manželem Pavliny tety – a to dokonce dvakrát).
  • 2000 – jedna z písniček, které jsme v létě zahráli na festivalu Trampská Porta v Ústí nad Labem, byla zařazena do televizního záznamu z tohoto tradičního festivalu  –  a Česká televize pak tento sestřih odvysílala jako jeden z dílů pravidelného hudebního cyklu  „Folková setkání“

  • 2001 – pod výmluvným titulkem  „ZA VŠECHNO MŮŽE MŮJ MUŽ…“  vyšel na hudebním serveru iFOLK.cz velký rozhovor s Pavlou Marianovou – o výše už zmíněné anketě „Zlatý tucet folk & country“, o jejím pohledu na to, co skupina KLÍČ celkově dokázala a jak vidí a prožívá muzikantský život ona sama, o jejím manželství s kapelníkem KLÍČe Jaroslavem Marianem  –  a také o nejisté vizi tehdejší „budoucnosti“ naší kapely
  • 2001 – nakladatelství KONVOJ vydalo pátý zpěvník skupiny KLÍČ – jeho obsahem byly vánoční písně a koledy z alba „Vánoční KLÍČení“
  • 2001 – skupině KLÍČ byla vydavatelstvím Universal Music Company udělena „Zlatá deska“ za prodej 15.000 nosičů alba „…omnia vincit amor“  (celkem se však alba prodalo přes 20.000 kusů)
  • 2001 – v březnu byla opět naše kapela jedním z účinkujících v televizním pořadu České televize „Zahrada – Folková setkání“

  • 2001 – v létě tohoto roku byla skupina KLÍČ opět po čase pozvána k účinkování na tradičním festivalu „Újezdské babí léto“ a naše kapela měla se svým koncertem vystoupit jako hlavní účinkující v sobotním programu festivalu.  Podmínkou pořadatele však bylo, že si s sebou na pódium musíme přivést  (a do našeho programu zakomponovat)  nějakého třeba i méně známého, ale pro diváky zajímavého hosta. Okamžitě nám bylo jasné, že naším hostem nemůže být nějaká větší kapela, protože  – má-li ten host vystoupit uprostřed našeho programu –  nedala by se rychle zvládnout změna pódiového ozvučení „tam a zpět“, takže jsme došli k rozhodnutí, že hledat musíme především mezi tehdejšími mladými písničkáři  (a říkali jsme si, že tím vlastně moc rádi pomůžeme třeba i někomu, kdo teprve začíná – a umožníme mu zahrát si před velkým publikem).
    A nyní se už konečně dostáváme k důvodu, proč se o této – v našem oboru jinak celkem běžné záležitosti – zmiňujeme a co z téhle jindy obyčejné události činí (i když až s odstupem let) událost zajímavou a hodnou našeho vzpomínání.  Jako hosta jsme totiž oslovili a pozvali tehdy teprve začínající a svoji budoucí kariéru startující mladou umělkyni – ale přitom už velmi originální písničkářku – Radůzu, i když jsme tehdy ještě ani my, ani diváci na festivalu  (a asi ani ona sama)  vůbec netušili, jak slavná a úspěšná z ní brzy vyroste osobnost  (a protože ona tenkrát neměla ani žádný odvoz z Prahy, jela společně s námi na festival i zpátky naším autem).

  • 2001 – u společnosti Universal Music vyšlo (s ročním zpožděním – viz výše) autorské album velmi netradičních – „klíčovsky“ pojatých – písniček pro děti: 
    „KLÍČ dětem  ●  Písničky z Breptánie“.
    Toto album pak KLÍČ stylově pokřtil „dětsky“ laděným velkým koncertem konaným 25. listopadu
    v pražském Divadle ABC  –  a kapela zde současně z rukou zástupce vydavatelství Universal Music slavnostně převzala i svoji první (výše už zmíněnou) „Zlatou desku“,  milým hostem večera a současně i „kmotrem“ právě křtěného nového alba byla (stejně jako u všech předchozích alb KLÍČe) šermířská skupina vedená Standou Bartoněm – tentokrát ovšem stylově doplněná i mnoha „šermířskými“ dětmi  (a velmi obsáhlou a výstižnou recenzi tohoto alba, která tenkrát vyšla na serveru iFolk, si můžete přečíst  ZDE).
    ●   Na připojeném obrázku vidíte velmi půvabný propagační plakát sestavený z textilních pohádkových koláží od akademické malířky Marie Zábranské  (tj. ze stejných koláží, kterými byl vyzdoben i booklet našeho „dětského“ alba).  Tento plakát sice (na základě naší smlouvy k novému albu) nechalo tenkrát vydavatelství připravit a vytisknout a měly ho současně s naším novým titulem obdržet prodejny s hudebními nosiči, jenže z důvodů, které bohužel neznáme, se vedení vydavatelství tehdy rozhodlo (a nám pouze oficiálně oznámilo), že tento náš nový titul prý nebudou nijak a nikde propagovat (a to i přesto, že předtím jeho natočení i výrobu nosičů – včetně honorářů všech muzikantů, grafické přípravy obalu i tisku onoho plakátu – nemalou částkou kompletně zaplatili), takže zcela nový a nenačatý balík těchto velkých plakátů tak, jak jim ho poslali z tiskárny, nám posléze „na památku“ předali  (a my to celé vlastně dodnes nechápeme a mrzí nás to).

  • 2001 – k výše zmíněnému albu písní pro děti vydalo brněnské nakladatelství KONVOJ i stejnojmenný šestý zpěvník skupiny KLÍČ
  • 2002 – na všech koncertech konaných v tomto roce jsme našim divákům slovem i výběrem písniček připomínali, že skupina KLÍČ slaví 20 let svojí doposud velmi úspěšné existence

  • 2002 – skupině KLÍČ byla vydavatelstvím Universal Music Company udělena další „Zlatá deska“  –  tentokrát za prodej 15.000 nosičů alba „Větrné mlýny“
  • 2002 – v květnu poskytli Pavla a Jaroslav Marianovi rozsáhlý rozhovor pro tištěnou verzi hudebního časopisu „Folk & Country“, ve kterém oba mluví jednak o dávné i nedávné minulosti kapely  –  ale poprvé také oficiálně oznamují, že KLÍČ v tomto roce ukončí svoji koncertní činnost.  Rozhovor pak vyšel v září pod názvem  „Pavla a Jaroslav Marianovi:  K dvaceti letům skončíme“  (a protože webová verze časopisu v té době ještě neexistovala, nabízíme vám alespoň odkaz na přepis tohoto rozhovoru).

  • 2002 – Pavla Marianová a Jaroslav Marian jsou v tomto roce poprvé zařazeni mezi 5000 významných osobností uváděných v pravidelně vydávaném českém knižním almanachu „KDO  JE  KDO“  (a od té doby jsou pak jejich jména a životopisy obsaženy i ve všech následujících vydáních této reprezentativní tištěné publikace)
  • 2002 – posledním prosincovým koncertem roku 2002  –  po dlouhém a uvážlivém rozhodování, a jakožto reakci na nedobré zákulisní vztahy a praktiky v české kultuře, které kapela už delší dobu s nelibostí sledovala a vnímala  –  ukončuje skupina KLÍČ svoji koncertní činnost  –  a tehdy jsme opravdu byli přesvědčeni, že je to již natrvalo…  (podrobnější zdůvodnění tohoto našeho rozhodnutí si můžete přečíst v rozhovoru, který počátkem roku 2020 poskytl Jaroslav Marian hudebnímu serveru HardMusicBase)

  • 2002 – 2009
    – dva hlavní protagonisté skupiny KLÍČ – manželé Marianovi – se v tomto období téměř výhradně věnují hudebním pořadům pro dětské publikum  –  během těchto sedmi let připravili a nastudovali tři tématicky zaměřené autorské hudebně-pohádkové pořady sestavené převážně z písniček skupiny KLÍČ  –  a obsah těchto tří pořadů naznačují už jejich názvy:  „Písničky z Breptánie“, „Vánoce u Plyšáků“ a „S Plyšáky do dávných časů“  (s nimi po celé České republice odehráli téměř 2000 představení pro děti)
  • 2004 – manželé Marianovi uvedli do provozu vlastní nahrávací studio, kterému dali stejný název, jaký měla i jejich „rodná“ kapela:  Studio KLÍČ
  • 2004 – Pavla Marianová začala koncertně vystupovat se svým sólovým recitálem, který byl zpočátku sestaven z písní, které zpívala ve skupině KLÍČ, později ale v jejím repertoáru převládly její vlastní autorské šansony a upravené písně cikánské
  • 2004 – kapelník KLÍČe Jaroslav Marian je od roku 2004 uváděn mezi předními osobnostmi České republiky v prestižní životopisné encyklopedii „Who is … ?“, kterou pravidelně vydává švýcarské vydavatelství Hübners Who is Who

  • 2005 – tři roky poté, co písničky skupiny KLÍČ přestaly znít z koncertních pódií, byli manželé Marianovi osloveni pořadatelem hudebního festivalu „Folková Ohře“  (který se pravidelně konal na zřícenině hradu Hauenštejna u Stráže nad Ohří)  –  a tím pořadatelem byl pan Bohumil Pražák, který Pavlu s Jardou kontaktoval s upřímným vyznáním, že KLÍČ byl po dlouhá léta jeho „srdeční“ záležitostí a že mu teď moc chybí  –  a poprosil je, jestli by zcela výjimečně byli ochotni zahrát i na jím pořádaném festivalu – i když dobře ví, že KLÍČ svoji činnost už před časem ukončil.  Od svých dětí se prý však nedávno dozvěděl, že Pavla s Jardou spolu hrají pořady pro školy  –  a tak ho napadlo, jestli by si třeba nechtěli zase zahrát i tak, jak byli dříve s kapelou zvyklí, tedy pro dospělé publikum.  A tak dlouho je přemlouval, až oba nakonec souhlasili, nejznámější „klíčovské“ písničky  (ale i některé „neklíčovské“)  si upravili pro komorní provedení „ve dvou“ – a od tohoto roku pak už na festivalu „Folková Ohře“ jako manželské duo vystupovali každoročně  (a to až do doby, než se na scénu vrátil celý KLÍČ  –  a pan Pražák mohl na svůj festival konečně pozvat i kompletní sestavu této kapely).
    A manželé Marianovi jsou dodnes přesvědčeni, že nebýt toho, že se tenkrát nechali přemluvit k vystoupení na výše uvedeném festivalu  (což je v následujících letech navíc inspirovalo k tomu, že pak občas přijali pozvání i na jiné hudební akce  –  a tím měli vlastně i důvod trvale zkoušet a opakovat si „klíčovský“ repertoár),  pravděpodobně by se pak v roce 2011 nenechali od svých bývalých kolegů z KLÍČe přesvědčit o „dočasném“ obnovení kapely  (viz níže)  – a tudíž by nejspíš nedošlo ani k tomu, o čem byli oba celá léta přesvědčeni, že se už nikdy nestane – tj., že KLÍČ zase začne hrát a koncertovat  –  a Míla Pražák se tak už v roce 2005 svým telefonátem nevědomky zasloužil o pozdější velký návrat KLÍČe na českou hudební scénu  (přímo z roku 2005 sice o žádném videozáznamu z vystoupení manželů Marianových nevíme, ale na to, jak to tenkrát na Hauenštejně vypadalo, se můžete podívat  ZDE  –  a krátký amatérský záznam jedné z písní, kterou tam Pavla s Jardou hráli v roce 2010, máte možnost zhlédnout  ZDE).

  • 2008 – zpěvačka skupiny KLÍČ Pavla Marianová vydala u firmy Good Day Records svoje první sólové album – komorně laděnou kolekci cikánských písní nazvanou „Nářek“  (album se natáčelo v nahrávacím studiu manželů Marianových  –  a jeho recenzi od hudebního publicisty Vladimíra Vlasáka si můžete přečíst  ZDE)  – a v souvislosti s tímto albem vzpomíná Pavla Marianová i na jeden velice milý zážitek, když jí  (krátce po vydání alba)  jednou odpoledne zazvonil telefon a na jeho druhém konci se ozval kapelník populární romské hudební skupiny KALE s tím, že právě jedou na koncert a v autě s celou kapelou poslouchají Pavlino CD „Nářek“, že si s ním spoustu věcí zpívají – a že jí za něj chtějí moc poděkovat, protože Pavla prý na něj nahrála i mnohé – už skoro zapomenuté – staré cikánské lidové písničky – a že tohle oni považují za velice záslužný počin a moc je tím prý všechny potěšila…

  • 2009 – i když skupina KLÍČ už od začátku roku 2003  (tj. od chvíle, kdy „ukončila“ svoji koncertní činnost)  veřejně vůbec nevystupovala, přece jen – jak jsme už výše naznačili – se pak občas stalo, že některý z pořadatelů přemluvil manžele Marianovy, aby na jeho akci spolu vystoupili a zahráli alespoň oni sami dva – a „klíčovskými“ písničkami aby zavzpomínali a divákům tak připomněli svoji rodnou kapelu  –  a Pavla s Jardou takovéto milé pozvání občas rádi přijali a zahráli.  A že pozvánky k jejich koncertnímu vystoupení začaly postupně přicházet i na některé velmi významné kulturní akce dokládá výše zobrazená fotografie, která je spolu zachytila na pódiu při jejich večerním koncertu konaném na náměstí v Českém Krumlově na tradičních několikadenních „Slavnostech pětilisté růže“, a to přímo při závěrečném hudebním vyvrcholení těchto slavností  (a speciálně tohoto pozvání si manžené Marianovi dodnes velmi považují, protože na čtyřhodinovém programu onoho slavnostního večera, při kterém bylo českokrumlovské náměstí diváky téměř zaplněno, byly tenkrát pouze dva velké koncerty – první patřil jim dvěma – a tím druhým, který následoval hned po jejich vystoupení, byl koncert legendární skupiny Spirituál kvintet).
  • 2010 – v listopadu tohoto roku byla  (tenkrát především v souvislosti s právě vydávaným dvojCD „Dál plyne čas…“ – viz níže)  založena a spuštěna facebooková stránka skupiny KLÍČ, která se od té doby stala jednak přehlídkou nejaktuálnějších informací o skupině KLÍČ, ale najdete na ní i spoustu zajímavých – jinde nepublikovaných – fotografií a také množství odkazů souvidejících s činností kapely

  • 2010 – koncem roku vydala firma Universal Music Company pod názvem „KLÍČ  ●  Dál plyne čas…“ velkou vzpomínkovou antologii, která na dvou CD s bohatou obrazovou přílohou obsahuje 50 autorsky nově remasterovaných starších písní skupiny KLÍČ  (více si o tomto dvojalbu můžete přečíst např. na webovém serveru FOLKtime nebo v recenzi na stránkách Radia Proglas  –  a to, v jak milé muzikantské společnosti se tohle „klíčovské“ hudební album tenkrát u nadnárodního vydavatelství Universal Music nacházelo, můžete posoudit na skenu titulní strany tištěného novinkového magazínu, který firma Universal pravidelně vydávala – viz připojený obrázek).
    ●   Jako malou perličku k tomuto dvojalbu chceme ještě dodat, že onen neobvyklý obrázek na titulní straně dvojCD je tzv. počítačová grafika – a autorem tohoto dílka je jeden velmi úspěšný plastický chirurg z Floridy v USA, který výtvarnou tvorbu tohoto druhu realizuje a občas i veřejně vystavuje jako svoje velké hobby  (a nás tenkrát moc potěšilo, že nám tento svůj obrázek pro titul našeho alba ochotně poskytl).
  • 2011 – díky tomu, že manželé Marianovi obdrželi od vydavatelství Universal Music tzv. „autorské“ výlisky výše zmíněného nového dvojCD – a to pro všechny bývalé členy skupiny KLÍČ, kteří se v minulosti na nahrávkách tohoto výběrového dvojalba podíleli, využili této příležitosti k tomu, aby se během první poloviny roku 2011 s bývalými kolegy z KLÍČe opět po čase sešli u kávy, popovídali si – a „autorské“ výlisky jim osobně předali.  A přitom spolu začali často diskutovat i o tom, že v příštím roce uplyne už 30 let od založení skupiny KLÍČ – a že by určitě bylo hezké toto kulaté kapelní výročí nějak oslavit  (i přesto, že KLÍČ v té době už téměř deset let nezkoušel a nekoncertoval).  Nakonec z toho všeho vzešel nápad, že skupina KLÍČ se tedy pouze mimořádně – a  (podle našich tehdejších původních představ)  „jenom na krátký čas“ spojený s oslavou výročí – opět sejde, nacvičí původní repertoár a – bude-li zájem ze strany pořadatelů – tak svoje kulaté jubileum oslaví několika malými vzpomínkovými koncerty – a to navíc v plné sedmičlenné sestavě  (viz foto kapely níže a fotografie z první společné zkoušky, která se v bytě manželů Marianových konala 31. srpna 2011).  A z obou fotografií je zřejmé, že tuto „výroční“ sestavu tvořili hlavně „dřívější“ členové kapely (tj. „klíčoví“ muzikanti sestavy kapely z první poloviny 90. let minulého století), protože kapelní děvčata z následující sestavy KLÍČe byla v té době ještě příliš časově vytížena rodinnými povinnostmi a na intenzivní kapelní zkoušení se příliš „necítila“.

  • 2012 – z oněch několika výše zmíněných – původně zamýšlených – malých výročních koncertů konaných k  30. výročí založení skupiny KLÍČ  se nakonec „vyklubalo“ celé výroční turné – koncertů bylo totiž celkem jedenáct, většinou se konaly v prestižních koncertních prostorách či divadelních sálech a k našemu příjemnému překvapení byly všechny dlouho předem zcela vyprodány  (ale – jak jste si mohli přečíst výše – pravidelně zkoušet na toto výroční turné začali muzikanti z KLÍČe už od chvíle, kdy se pro „koncertní“ oslavu svého kulatého kapelního výročí rozhodli, tj. od léta roku 2011, takže na přípravě turné pečlivě pracovali téměř celý rok před plánovaným termínem prvního z koncertů – a ten se pak v srpnu roku 2012 symbolicky konal na zřícenině jihočeského hradu Landštejna, tj. na místě, kde skupina dvacet let předtím natočila svůj první televizní recitál – viz krátká televizní reportáž o tomto koncertu v archivu České televize).
    A předem neplánovaným – ale o to víc milým – vyvrcholením celého výročního turné bylo pak to, že na několika jeho posledních pražských koncertech si společně s „výroční“ sedmičlennou sestavou kapely zazpívaly a zahrály i další tři bývalé významné členky skupiny KLÍČ (ze sestavy z let 1997-2002)  – a tak měli tenkrát diváci zcela výjimečnou a asi už neopakovatelnou příležitost vidět a slyšet historicky dosud největší, tj. desetičlennou pódiovou sestavu KLÍČe.
  • 2012 – krátce před prvním koncertem jubilejního „klíčovského“ turné vyšel na serveru Music Open pod názvem  „KLÍČ už zase rozdává radost“  rozsáhlý rozhovor Honzy Dobiáše s manžely Marianovými  –  a mluvilo se v něm nejen o právě chystaném turné k třicetinám skupiny KLÍČ, ale trochu i o tom, co bylo příčinou desetileté přestávky v její koncertní činnosti – a také o plánech do budoucna  (a dodnes nás mrzí, že tento rozhovor pak zmizel ze stránek zmíněného hudebního serveru už necelý týden po jeho zveřejnění a není bohužel k dohledání ani v rozsáhlém archivu tohoto internetového magazínu  –  čtenáři ho tak vlastně měli k dispozici po kratší dobu, než celý ten rozhovor vznikal  –  ale nám se tenkrát naštěstí podařilo uložit si jeho sken, takže po kliknutí na název rozhovoru máte i dnes možnost si ho přečíst)
  • 2012 – naštěstí brzy po onom výše připomenutém „smazaném“ rozhovoru vyšlo na stránkách hudebním serveru FOLKtime jiné velké povídání se skupinou KLÍČ  –  neslo titulek  „Tak jsme se sešli…“  –  a o minulosti i o aktuálním dění v kapele si v něm tentokrát redaktor Tomáš Pohl povídal rovnou se čtyřmi muzikanty z KLÍČe  (a vlastně až později se ukázalo, že tehdy hovořil právě s těmi čtyřmi, kteří pak v následujícím roce založili KLÍČ (kvartet), tj. komorní odnož velké skupiny KLÍČ  – viz níže)  – a nás těší, že tento rozsáhlý rozhovor je na webových stránkách FOLKtime k dispozici dodnes  (viz odkaz v jeho názvu)  –  a Tomáš Pohl zanedlouho pro stejný hudební magazín napsal i milou reportáž o výročním koncertu KLÍČe konaném v pražském Divadle ABC  –  najdete ji pod názvem  „Čas rychle plynul“

  • 2012 – k turné ke 30 letům naší kapely chceme připojit ještě jednu vzpomínku, která se váže k již zmíněnému výročnímu koncertu skupiny KLÍČ konanému v říjnu 2012 v pražském Divadle ABC:
    Pořadatel tohoto koncertu si totiž naplánoval, že z něj pořídí profesionální videozáznam  (realizovaný v rámci širšího cyklu hodinových záznamů koncertů i několika dalších českých hudebních legend)  – a hotový sestřih tohoto záznamu chtěl pak nabídnout České televizi a současně ho plánoval vydat i na DVD.  Pro tyto účely byla tehdy na divadelním pódiu vytvořena atraktivní dekorace pozadí za kapelou (viz foto výše), koncert uváděl pan Vladimír Čech (který např. hned na úvod divákům vysvětlil, jak bude natáčení po technické stránce probíhat), pro vlastní natáčení byl pozván profesionální filmový štáb a celé pódium tak během koncertu snímalo šest velkých kamer, pódiový zvuk se zaznamenával do 24 stop, v zákulisí u TV monitorů vše řídil zkušený režisér Radan Dolejš, který měl k dispozici detailní scénář koncertu – a nám na pódiu to tenkrát přivodilo mnohem větší neklid a nervozitu, než na jakou jsme při našich koncertech zvyklí – ale zvládli jsme to naštěstí dobře (my i filmový štáb) a těšili jsme se na výsledek.  Ten se ale, bohužel, nedostavil, protože pořadatelská firma, která tohle vše naplánovala, zajišťovala – a také zaplatila, se nakonec rozhodla, že od celého projektu odstoupí a žádné z chystaných DVD nevydá – a videozáznamy z koncertů proto už nebudou ani studiově sestříhány a dokončeny.
    A vzhledem k tomu, že celá tato akce měla tenkrát docela velkou reklamu, byli jsme pak v několika následujících letech našimi příznivci často dotazováni, kdy ono DVD  (avizované v roce 2012 konečně vyjde – a my jsme pokaždé museli vysvětlovat, že už, bohužel, asi nevyjde a že my s tím opravdu nemůžeme nic dělat.  Věříme však, že jsme posléze vše dostatečně napravili tím, že v roce 2018 – tentokrát ale už my sami a na vlastní náklady – jsme pomocí sedmi kamer natočili náš vánoční koncert v pražském Divadle GONG – a jeho sestřih jsme pak koncem roku 2019 vydali na našem prvním DVD  (je ale pravda, že sestava naší kapely je na tomto DVD oproti roku 2012 už trochu jiná).
    A protože ten profesionální videozáznam – pořízený v roce 2012 v Divadle ABC – dodnes leží nesestříhaný někde v nějakém archivu, nabízíme vám alespoň odkaz na YouTube, kde je k dispozici amatérské videoalbum písniček zaznamenaných jedním naším příznivcem na výročním koncertu skupiny KLÍČ konaném v prosinci roku 2012 v brněnském sále „Semilasso“  – a toto videoalbum najdete  ZDE.

  • 2012 – původní hudební instrumentář skupiny KLÍČ se – počínaje výše uvedeným výročním turné – navíc rozšířil o typicky „středověce“ znějící renesanční dechové nástroje – krumhorny a šalmaje

  • 2012 – v tištěném magazínu „Dům & Bydlení“ a současně i na internetovém serveru „Novinky.cz“ vyšla v prosinci roku 2012 velká reportáž o vzniku bytového nahrávacího studia manželů Marianových  (ale připomíná se v ní např. i právě oslavované kulaté výročí skupiny KLÍČ)
  • 2012„Pohár a kalich“ – jedna z nejúspěšnějších písní skupiny KLÍČ – se ve velkém vyřazovacím finále posluchačské soutěže „Hudební pohár Country Radia“ umístila na krásném 2. místě  (z celkem 320 nominovaných českých i světových hitů)

  • 2013 – pod názvem KLÍČ (kvartet) vznikla v únoru tohoto roku (a dodnes občas koncertuje) velmi komorně pojatá sestava skupiny KLÍČ, kterou vytvořili čtyři původní dlouholetí členové této kapely – manželé Marianovi a manželé Krupičkovi  (hlavním impulsem ke vzniku této menší hudební formace byl především obrovský ohlas předchozího výročního turné skupiny KLÍČ konaného v roce 2012 – a to nejen u diváků, ale také ze strany mnoha pořadatelů – a tento malý „klíčovsky“ zaměřený ansámbl jsme vlastně tenkrát založili i proto, že o trvalém pódiovém návratu celého velkého KLÍČe jsme v té době ještě vůbec neuvažovali)
  • 2013 – začátkem dubna se uskutečnilo první veřejné vystoupení skupiny KLÍČ (kvartet) – a byl to opravdu nečekaně úspěšný vstup do koncertního života této komorní sestavy, protože toto její první vystoupení se konalo před plným sálem pražské Lucerny, a to na reprezentativní přehlídce českých Folk & Country legend nazvané „Dvorana Country Radia“  (malou fotoreportáž z této akce najdete  ZDE)

  • 2013 – v létě se v Bratislavě v rámci 7. ročníku prestižního mezinárodního hudebního festivalu „ŠANSON.cz-ŠANSÓN.sk“ uskutečnil samostatný sólový koncert Pavly Marianové  – zazněly na něm především Pavliny vlastní autorské písně a šansony, při kterých se sama doprovázela na kytaru, ovšem na výslovné přání pořadatelů si během večera mohli diváci  (v kouzelném prostředí Lisztovy zahrady pod Bratislavským hradem – viz foto)  poslechnout i mnohé písně z repertoáru skupiny KLÍČ, a to v podání obou manželů Marianových
  • 2013 – koncem roku vychází historicky první „live CD“ skupiny KLÍČ nazvané „KLÍČ  –  30 let“  (s písněmi z výročních koncertů roku 2012) a skupina KLÍČ se proto po roce „mimořádně“ ještě jednou – opět v kompletní, i když tentokrát oproti předchozímu roku mírně pozměněné sedmičlenné sestavě (viz foto níže) – schází, aby toto „live“ album na šesti adventně laděných koncertech slavnostně pokřtila  (viz např. malá fotoreportáž ze křtu konaného v pražském Divadle GONG)  –  a sluší se dodat, že na těchto koncertech s kapelou, složenou z členů dvou nejvýznamnějších bývalých sestav skupiny KLÍČ, poprvé vystupuje i její zbrusu nový člen a velmi výrazný muzikant – operní zpěvák a klasický kytarista Jan Janda

  • 2014 – v průběhu tohoto roku vystupuje koncertně pouze „nová“ skupina KLÍČ (kvartet) – a celý rok 2014 pak završuje velkým vánočním koncertem konaným ve zcela vyprodaném pražském chrámu „U Salvátora“

  • 2015 – významný rok v životě všech členů skupiny KLÍČ (kvartet) – každý z této muzikantské čtveřice oslavil v roce 2015 svoje kulaté či půlkulaté životní jubileum a v celkovém součtu se tak dožili úctyhodného věku 200 let  – proto i všechny koncerty tohoto kvarteta nesly v tomto roce výstižný podtitul:  „KLÍČ (kvartet) ● 200 let“

  • 2015 – zpěvačka, flétnistka, hudební skladatelka a zakládající členka skupiny KLÍČ  Pavla MARIANOVÁ  se stala držitelkou titulu „OSOBNOST FOLKU & COUNTRY“  – ocenění jí bylo slavnostně předáno na hudebním festivalu „Folkový kvítek“  (konaném každoročně v přírodním amfiteátru u zámku Konopiště)  a Pavla se tím zařadila k dalším takto již dříve oceněným osobnostem, kterými jsou např. Robert Křesťan, Pavel Dobeš, Pavlína Jíšová, Roman Horký…
  • 2015 – v souvislosti s výročím 600 let od upálení mistra Jana Husa připomněla Česká televize v dokumentárně laděném cyklu „Druhý život Mistra Jana Husa“  i někdejší úspěšnou pódiovou premiéru písně skupiny KLÍČ „Pohár a kalich“, která se uskutečnila v roce 1987 při pražském finále festivalu PORTA v diváky tenkrát do posledního místa zaplněném sále Lucerny (následně pak ČT do pořadu zařadila i ukázku z videoklipu této písně z roku 1992)  – a na tuto pro nás velmi milou televizní vzpomínku na dobu našeho mládí se můžete podívat v archivu ČT  ZDE  (cca od času 20:45)
  • 2015 – ke kulatému životnímu jubileu zpěvačky Pavly Marianové vyšlo její druhé sólové – tentokrát zcela autorské a převážně šansonově laděné – CD nazvané „Radosti… Bolesti…“  (křest alba současně s oslavou Pavliných padesátých narozenin se konal ve Velkém sále pražského Divadla GONG – viz fotoreportáž, malou recenzi tohoto alba si můžete přečíst ZDE)
  • 2015 – v závěru tohoto roku se skupina KLÍČ po dvou letech opět „mimořádně“ sešla v sedmičlenné sestavě – a v tomto kompletním složení odehrála sice krátké – ale divácky velmi úspěšné – adventně laděné turné
  • 2016 – velká sestava KLÍČe si udělala další roční koncertní pauzu  (ale i tak se v průběhu roku scházela v nahrávacím studiu při natáčení nového alba – a současně už plánovala i společnou oslavu půlkulatého kapelního výročí, která měla proběhnout v roce následujícím)  – a proto byly všechny „klíčovské“ koncerty (i festivalová vystoupení) roku 2016 odehrány pouze v komorní čtyřčlenné sestavě „KLÍČ (kvartet)“

  • 201735. výročí založení skupiny KLÍČ oslavila naše kapela velkým koncertním turné s tím, že všechny výroční koncerty jsme odehráli v kompletní velké sedmičlenné sestavě  –  a protože celé turné bylo velmi úspěšné a my jsme si ho moc užili, po jeho skončení jsme se definitivně rozhodli, že všude tam, kde to podmínky umožní, budeme v koncertování v této plné sestavě KLÍČe již trvale pokračovat  (fotografie níže ukazuje, na jak krásném pódiu jsme odehráli náš výroční koncert na náměstí v Českém Krumlově  –  a po kliknutí na následující zvýrazněné názvy míst několika našich dalších výročních koncertů máte možnost vidět, jak vypadala i jiná naše výroční pódia – např. v Divadle Oskara Nedbala v Táboře, v Rytířském sále na Karlštejně, v Městském společenském domě v Kolíně, v pražském Divadle GONG  –  a nakonec zatím ještě prázdné, ale pro koncert před příchodem diváků už zcela připravené pódium v Brně na Musilce)

  • 2017Česká televize natočila k 35. výročí založení skupiny KLÍČ malý medailon, který zařadila do pravidelně vysílaného pořadu „Z metropole“

  • 2018 – po dlouhých 21 letech vydala skupina KLÍČ svoje nové autorské profilové hudební album, nazvala ho „V čase zrání…“  a slavnostně ho pokřtila na velkém koncertu konaném koncem června na hlavním nádvoří hradu Karlštejna.  Role ctihodných kmotrů křtěného alba se proto v dobových rolích zhostili jednak známý herec pan Václav Knop (v kostýmu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic) – a s ním i kastelán hradu Karlštejna pan Lukáš Kunst, který nové album na pódium ke křtu důstojně přinesl na červeném korunovačním polštáři (a to v kostýmu nejvyššího pražského purkrabího pana Ješka z Vartenberka – viz foto)
    Samotné album je pak provedeno velmi netradičně – jako vázaná šedesátistránková kniha,  která – kromě textů všech písní – obsahuje jednak mnoho fotografií kapely, ale především je plná barevných ilustrací tvořených netradičními obrazy od malíře Václava Macha-Koláčného (z nichž jeden – s názvem „Óda na čest paní Nostalgie“ – ozdobil i titulní stranu alba)  –  a celá tato kniha pak byla vyrobena ve dvou variantách:  buď s vloženým klasickým CD kotoučkem, nebo s vytištěným kódem určeným pro stažení nahrávek přes internet  (další podrobné informace – včetně fotoreportáží z natáčení alba a z jeho křtu – najdete na samostatné stránce alba „V čase zrání…“ – a to  ZDE).

  • 2018 – od druhé poloviny tohoto roku začíná skupina KLÍČ občas vystupovat i v mírně úspornější pětičlenné sestavě (viz foto) – a pro tyto účely byl výše zmíněný „KLÍČ (kvartet)“ tvořený manžely Marianovými a manžely Krupičkovými rozšířen o dalšího člena „velkého“ KLÍČe – kytaristu a zpěváka Jana Jandu
  • 2018 – písnička „Válka proti Albigenským“ z našeho nově vydaného cédéčka „V čase zrání…“ úspěšně prošla základními koly přímého diváckého hlasování hitparády „BONANZA“, kterou pravidelně vysílá Country Radio, posléze se probojovala až do finále této soutěže pořádaném pod názvem „Super BONANZA“ – a v říjnu tohoto roku se pak k naší velké radosti stala díky největšímu počtu hlasů posluchačů i absolutním vítězem tohoto velkého finále  (a vy si tuto naši píseň můžete poslechnout  ZDE)

  • 2018 – koncem roku vyšel na čtyřech stránkách vánočního čísla časopisu „MY“ dosud nejrozsáhlejší v tisku publikovaný článek o skupině KLÍČ
  • 2019 – začátkem roku vychází v tištěné (a současně i v internetové) verzi deníku METRO obsáhlý článek o nahrávacím studiu manželů Marianových a o hudební skupině KLÍČ
  • 2019 – televizní stanice PRAHA TV natočila s manžely Marianovými televizní medailon zaměřený především na jejich nahrávací studio provozované přímo v panelovém bytě
  • 2019 – výše už zmíněná píseň „Válka proti Albigenským“  (z nového alba skupiny KLÍČ)  se deset týdnů úspěšně držela a bodovala v soutěžní divácké hitparádě dvanácti českých folkových a country písniček, kterou pod názvem „Folkparáda“ pořádal a vysílal Český rozhlas  (avšak po desátém kole musela podle pravidel soutěže i takto úspěšná píseň hitparádu opustit, aby uvolnila místo nové soutěžní skladbě)

  • 2019 – vydavatelství Universal Music vydalo autorsky remasterovanou reedici alba písniček pro děti  „KLÍČ dětem  ●  Písničky z Breptánie“  (a nás samozřejmě moc potěšilo, že se tento – u dětí velmi úspěšný titul – po 18 letech od jeho prvního vydání opět vrátil na český hudební trh)
  • 2019 – koncem roku vydává skupina KLÍČ svoje první DVD album s „live“ videozáznamem vánočního koncertu konaného v prosinci roku 2018 ve Velkém sále pražského Divadla GONG  (obraz muzikantů na pódiu i diváků v sále snímalo celkem sedm kamer, zvuk kapely byl zaznamenán jednak přímo z mixážního pultu, ale současně i několika prostorovými mikrofony umístěnými v hledišti – a na krátký ukázkový sestřih z tohoto DVD se můžete podívat  ZDE)
  • 2019 – vzhledem k delší zdravotní indispozici zpěvačky Jany Slavatové vystupuje v druhé polovině roku 2019 velká sestava skupiny KLÍČ pouze v šestičlenném obsazení  (viz foto níže)

  • 2020 – na hudební serveru HardMusicBase vyšel dosud nejrozsáhlejší veřejně publikovaný rozhovor s uměleckým vedoucím skupiny KLÍČ Jaroslavem Marianem
  • 2020 – píseň „Vodopád“ z autorského šansonového alba Pavly Marianové nazvaného „Radosti… Bolesti…“ zvítězila ve třech po sobě jdoucích kolech soutěžní hitparády dvanácti českých folkových a country písniček, kterou pod názvem „Folkparáda“ pořádal a vysílal Český rozhlas – a díky tomuto úspěchu byla tato píseň podle pravidel soutěže natrvalo zařazena do vysílání Českého rozhlasu
  • 2020 – většina koncertů skupiny KLÍČ konaných v tomto roce (stejně, jako koncerty všech ostatních českých kapel a muzikantů) byla zrušena v důsledku celosvětové pandemie způsobené infekcí „Covid-19“
  • 2020 – v krátkém období, kdy byla uvolněna „proticovidová“ vládní opatření (tj. např. i zákaz veřejných hudebních produkcí), stihla Pavla Marianová společně s kytaristou skupiny KLÍČ Janem Jandou odehrát premiéru jejich nového šansonově laděného pořadu sestaveného především z Pavliných autorských písní a šansonů  (koncert se konal začátkem října v pražském Divadle GONG – a dvě videoukázky z něj najdete  ZDE  a  ZDE)

   

 
Mnoho fotografií dokumentujících historii skupiny KLÍČ si můžete prohlédnout na stránce „Archivní fotografie skupiny KLÍČ“

< Nahoru >