Skupina KLÍČ

KLÍČ  ●  V čase zrání…

Album skupiny KLÍČ vydané v roce 2018…

• Fotogalerie muzikantů účinkujících na albu
• Fotoreportáž ze křtu alba na nádvoří hradu Karlštejna
• Ukázka notových partitur nového alba

Po dlouhých 21 letech od vydání posledního profilového „klíčovského“ autorského alba „Karneval canzonett“ (obě po něm následující alba, tj. CD vánočních písní z roku 1998 i CD písní pro děti vydané v roce 2001, se od typické „historizující“ tvorby KLÍČe přece jen mírně odlišovala) natočila a vydala skupina KLÍČ zbrusu nové – a tentokrát opět zcela „klíčovské“ – autorské album nazvané „V čase zrání…“.

• Album „V čase zrání…“ zakoupíte v našem Obchůdku…

Křest nového alba se uskutečnil 21. června 2018 při mimořádném (zcela vyprodaném) koncertu skupiny KLÍČ konaném na velkém nádvoří hradu Karlštejna (na fotoreportáž z tohoto koncertu se můžete podívat níže na této stránce) – a myslíme si, že album „V čase zrání…“ (možná i proto, že vznikalo téměř osm let) se opravdu vydařilo a to nejen po stránce hudebně-autorské a interpretační, ale i pokud se týká neobvykle pečlivého studiového a zvukového zpracování – a navíc i naprosto netradičním (a v našich končinách dosud nevídaným) provedením obalu alba (viz níže) – což potvrzuje i množství velmi kladných ohlasů jak od profesionálních hudebních odborníků, tak – a to nás těší především – od našich milých diváků a posluchačů.

Ukázka několika vnitřních dvojstránek knihy:

Fotogalerie muzikantů
účinkujících na albu „V čase zrání…“

Zde si můžete prohlédnout fotografie všech muzikantů, kteří nové „klíčovské“ album nahráli a nazpívali. Kromě stálých členů skupiny máte tedy možnost blíže se seznámit i se všemi přizvanými hudebními hosty, kteří na novém albu KLÍČe účinkují (tj. i s těmi muzikanty, kteří jsou v bookletu alba – viz ukázka výše – uvedeni v seznamu hostů pouze jejich jmény, protože níže zobrazené fotografie se do tištěné verze již nevešly).

Nabízené fotografie (až na jednu výjimku) byly pořízeny přímo v pražském nahrávacím studiu KLÍČ.

A raději ještě připomínáme, že celé nahrávání alba „V čase zrání…“ začalo natáčením prvních kytarových základů na jaře roku 2011 a k nim pak byly postupně během sedmi následujících let dotáčeny další a další nástrojové a posléze i pěvecké party – a vše bylo dovršeno mixáží a masteringem alba v průběhu jara roku 2018.

A protože fotografie některých hudebníků (především členů skupiny KLÍČ) vznikaly v našem nahrávacím studiu občas opakovaně (v průběhu již výše zmíněných sedmi let), máte na nich trochu i možnost sledovat, jak se na nás samotných postupně podepisoval onen „čas zrání…“ obsažený v názvu našeho alba.

Všem muzikantům zúčastněným na albu tímto tedy ještě jednou moc děkujeme za jejich poctivou práci a skvělé výkony, které při natáčení alba v nahrávacím studiu odvedli…

 
Jaroslav MARIAN – šestistrunná a dvanáctistrunná kytara  (a také zpěv – viz níže):

Jak uvádíme již v záhlaví této fotogalerie, celé nahrávání alba „V čase zrání…“ začalo natáčením kytarových základů – a tak jako úplně první natáčel (navíc ve svém vlastním nahrávacím studiu) kytarista, zpěvák a kapelník KLÍČe – Jaroslav Marian…

Jarda Marian – jakožto autor hudby a současně i aranžér (tj. autor všech hudebních partitur alba) – si jako vždy dal hodně záležet na tom, aby až do těch nejposlednějších detailů předem pečlivě promyslel a do not rozepsal i všechny kytarové party…

…a protože partitury nových písní vznikaly v letech 2009-2010, tedy v době, kdy KLÍČ nekoncertoval – a vše tenkrát vypadalo tak, že kapela se na českou hudební scénu již nevrátí – předpokládal Jaroslav, že pro nové album bude tentokrát muset přímo on sám nahrát obě plánované kytary (tedy šestistrunnou i dvanáctistrunnou), což by samozřejmě znamenalo zvládnout obrovské množství hudebního materiálu. Navíc si Jarda na sebe upletl tak trochu bič tím, že pro obě kytary složil místy téměř nezahratelné pasáže – ale dobře mu tak, zlobit se při natáčení pak mohl pouze sám na sebe…

 
Jan JANDA – šestistrunná kytara  (a také zpěv – viz níže):

Jako velká posila pro celý KLÍČ (který v roce 2012 přece jen obnovil koncertní činnost) přišel v roce 2013 do KLÍČe nový mladý vynikající kytarista (a současně i vyhledávaný operní zpěvák) Jan Janda…

A protože Honza Janda je vystudovaný – a navíc i velmi zkušený a zručný – klasický kytarista, Jarda Marian mu velmi rád přenechal nahrání všech dosud ještě nenatočených partů šestistrunné kytary – což na svůj mistrovský nástroj zn. Matoušek zvládl Honza na jedničku (i když přiznal, že před každým natáčením musel většinou hodně cvičit, protože zahrát některé party bez chyby a v patřičném tempu byl prý docela oříšek)…

 
Markéta HARTINGEROVÁ – harfa:

Hned po kytarách byla dalším nahrávaným hudebním nástrojem koncertní harfa. Do studia s ní přijela velmi šikovná – a přitom skromná a milá – harfistka Markéta Hartingerová, která se tak stala prvním muzikantským hostem účastnícím se nahrávání našeho alba…

Harfistku Markétu Hartingerovou nám doporučila folková skupina Jauvajs, která si u nás ve studiu počátkem roku 2016 natáčela svoje CD – a protože i oni (stejně jako my) chtěli do jedné z jejich písní nahrát part harfy, využili jsme příležitost, že tento mohutný nástroj byl v našem studiu již postaven, naladěn a patřičně nazvučen, a současně s jejich natáčením jsme tedy koncertní harfu nahráli i do naší nové písně nazvané „Břečťan“ (kterou tento ušlechtilý nástroj svým melancholickým zvukem nádherně obohatil a vlastně tak v této písni neobvyklým způsobem zastoupil jinak u KLÍČe běžný zvuk nylonových strun klasické kytary).

A sami musíte uznat, že vidět tuto křehkou dívku zvládat velký a noblesní královský nástroj je přímo povznášejícím pohlazením po duši…

 
Michal HORSÁK – cimbál:

Poté, co se ukázalo, že do relativně malé nahrávací místnosti našeho studia se sice celkem bez problémů vejde velká koncertní harfa, byli jsme přesto zvědavi, jak tam umístíme i tak mohutný nástroj, jakým je koncertní cimbál (aby u něj mohl ještě pohodlně sedět i cimbálista a přitom se vše dalo i kvalitně studiově nazvučit). Z fotografie vidíte, že se to podařilo ke spokojenosti všech – a tak cimbál mohl opět zvukově zpestřit dva z našich nových čardášů…

A pak – ovšem až po dlouhém a náročném ladění cimbálu, které je po stěhování tohoto nástroje vždycky nutno provést (a je to velmi podobné, jako ladění klavíru) – mohlo konečně začít i samotné natáčení, kterého se (stejně, jako na všech předchozích albech skupiny KLÍČ počínaje albem „Větrné mlýny“ z roku 1995) opět s chutí zhostil vynikající profesionální cimbálista a již dlouhou dobu i primáš známé (po něm pojmenované) cimbálové kapely – pan Michal Horsák…

A protože úkolem cimbálu (stejně jako např. i harfy) je v některých našich písních především zvukově doplnit a obohatit naše tradičně hrané kytary, ale cimbál přitom nesmí již nahrané kytarové party dublovat, bylo celé natáčení i pro zkušeného cimbálistu Michala Horsáka opět velmi výjimečnou záležitostí, protože Jarda Marian mu v partiturách mnohdy předepsal takové melodické a rytmické postupy, které se na cimbál běžně vůbec nehrají – a tím pádem jsou mnohdy i pro zkušeného hráče svojí neobvyklostí poněkud obtížné.

A to, že výsledná souhra obou nástrojů, tj. cimbálu a kytar, zní sice trochu netradičně, ale určitě velmi zajímavě, si můžete sami poslechnout na našem albu. My jsme s výsledkem navýsost spokojeni…

 
Pavel SLAMENKA – kontrabas:

Dalším už celkem tradičním nástrojem na albech skupiny KLÍČ je kontrabas. A protože tento nástroj není zařazen v běžné koncertní sestavě naší kapely, tak si pro jeho natáčení vždycky zveme do studia hosta.

A tentokrát byl tím hostem zkušený profesionál, který se jinak nejčastěji zabývá nahráváním orchestrální filmové hudby – kontrabasista Pavel Slamenka…

Kontrabasista Pavel Slamenka s námi poprvé spolupracoval v roce 2015 při natáčení sólového šansonově pojatého alba zpěvačky Pavly Marianové nazvaného „Radosti… Bolesti…“.

A protože spolupráce s ním byla už tehdy velmi příjemná, přizvali jsme ho jako hosta i pro natáčení basových partů nového – tentokrát zcela „klíčovského“ alba – „V čase zrání…“.

A vzhledem k tomu, že kontrabas zní na našem albu od první až do poslední písně, strávil kontrabasista Pavel Slamenka v našem studiu ze všech muzikantských hostů nejvíce času. Navíc mu celé natáčení značně ztížilo letní horko, v němž nahrávání jeho partů probíhalo – a tak mu zpětně ještě jednou děkujeme za jeho obětavý výkon…

 
Jiří KRUPIČKA – violoncello  (a také zpěv – viz níže):

Po natáčení kontrabasu následovalo nahrávání dalšího basového nástroje, což bylo tradiční „klíčovské“ violoncello, na které hraje dlouholetý člen skupiny KLÍČ Jiří Krupička.
Jirka, jakožto vystudovaný cellista, se kromě KLÍČe věnuje i vážné hudbě, a protože z natáčení někdy odjížděl přímo na koncert, byl občas – na rozdíl od jiných muzikantů – ve studiu náležitě důstojně oblečen…

Jirkovo důstojné oblečení nijak nebránilo tomu, aby se občas projevil tak, jak ho my všichni v kapele už více než třicet let známe…

Z některých pořízených fotografií je dobře znát velká náročnost hraných partů, na které je nutno se patřičně soustředit…

…aby pak po jejich úspěšném zvládnutí nastala chvíle úlevy a radosti z vykonané práce…

 
Manželé Krupičkovi:

K našemu cellistovi Jirkovi Krupičkovi neodmyslitelně patří i jeho žena a současně také dlouholetá členka skupiny KLÍČ – flétnistka a zpěvačka Jitka Krupičková.
Proto do studia na natáčení jezdili často i společně – a náladu, jak vidíte, měli vždycky výbornou…

 
Jitka KRUPIČKOVÁ – flétny, krumhorny, kornamusa  (a také zpěv – viz níže):

I když naše flétnistka a zpěvačka Jitka Krupičková velmi dobře ovládá všechny druhy fléten a k tomu výborně hraje i na mnohé historické dechové nástroje, naším fotografem byla zachycena pouze při nahrávání fléten zobcových, které ovšem zvládá více než bravurně…

A přestože na fotografiích je Jitka zachycena pouze se zobcovými flétnami, sluší se dodat, že Jitka Krupičková pro nové album KLÍČe nahrála i některé party historických krumhornů a například i part renesanční kornamusy…

…ale každopádně musíte uznat, že především basová zobcová flétna Jitce vyloženě sluší…

Těší nás, že jsme si všichni v průběhu let postupně pořídili velmi kvalitní hudební nástroje, na které je opravdu radost hrát – a jedním z nich je i tato Jitčina nádherná altová zobcová flétna značky Moeck (model Stanesby)…

 
Pavla MARIANOVÁ – krumhorny, šalmaj, zobcové flétny  (a také zpěv – viz níže):

Hlavní hráčkou na historické dechové nástroje (krumhorny, šalmaje, kornamusy) je ve skupině KLÍČ Pavla Marianová, kterou příznivci skupiny znají především jako sólovou zpěvačku, ale také jako hráčku na zobcové flétny a netradiční rytmické nástroje…

Pro nové album KLÍČe Pavla ve studiu hrála na různé typy krumhornů – od basového až po sopránový (na fotografii je zachycena při hře na krumhorn altový)…

Na této fotografii vidíte Pavlu Marianovou s krumhornem tenorovým – a rádi opět dodáváme, že nejen již zmíněné zobcové flétny, ale i všechny námi používané historické dechové nástroje pocházejí od německé firmy Moeck a (na rozdíl od fléten) jsou v dnešní době již docela vzácné, protože dlouholetou výrobu těchto velmi zdařilých a kvalitních replik původních renesančních nástrojů firma Moeck v roce 2008 zcela ukončila…

Ačkoli to nemáme přímo fotograficky zdokumentováno, Pavla Marianová do jedné nové písně nahrála i part určený pro středověkou šalmaj, na kterou hraje i na pódiu – a pouze pro zajímavost ještě dodáváme, že z mnohých těchto velmi starých historických nástrojů se v průběhu staletí postupně vyvinuly některé další tradiční, ale i současné moderní hudební nástroje, jako jsou například dudy (ty krumhorn připomínají i svým zvukem) – ale třeba i hoboj, saxofon a klarinet (oba posledně jmenované si na našem novém albu můžete také poslechnout – a to v podání jednoho z našich studiových hostů)…

 
Jana BOŠKOVÁ – příčná flétna  (a také zpěv – viz níže):

Všestranná flétnistka Jana Bošková – absolventka hry na flétnu na konzervatoři a následně i na pražské HAMU – je členkou KLÍČe už od roku 1997. Její hlavní doménou je především hra na příčnou flétnu, a proto na ni opět připadl i úkol nahrát pro nové album všechny party napsané pro tento nástroj…

Jana se nahrávání zhostila jako vždy velmi zodpovědně – možná i proto, že – jak sama říkala – jsme po ní nechtěli, aby ve studiu nahrávala i jiné nástroje, které jinak musí zvládnout při našich pódiových koncertech, tedy různé perkuse nebo například fanfrnoch a podobně…

A z fotografie je jistě znát, že Jana Bošková vše – tedy i ty nejnáročnější party – zvládla ve studiu jako vždy zcela bez problémů, protože spokojenost i pohoda z ní opravdu čiší.
I když je pravda, že se nám po natáčení přiznala k tomu, že když si doma chtěla z not zahrát svůj flétnový part do již hotových kytarových podkladů jednoho z našich nových čardášů, zjistila, že závěr písně je tak rychlý, že při několika prvních pokusech skončila písnička dřív, než Jana stihla dohrát všechny noty…

 
Jiří ZELBA – hoboj, anglický roh:

Všechny party hoboje a anglického rohu nám pro nové album nahrál vynikající hobojista a dlouholetý člen orchestru České filharmonie – pan Jiří Zelba.

Účast Jiřího Zelby na nahrávání alba „V čase zrání…“ byla vlastně takovým – dalo by se možná říci – „návratem ztraceného syna“, protože Jirka nám hobojové party poprvé nahrál už v roce 1995 na albu „Větrné mlýny“ (a tehdy to bylo vůbec poprvé, kdy jsme v našich nahrávkách tento melancholický nástroj použili). Je pravda, že i na našich následujících albech pak vždycky hoboj v mnoha písních zazněl, ale protože v té době jsme už měli v kapele stálého hobojistu, služby Jiřího Zelby jsme tenkrát již nepotřebovali.

Teď jsme však moc rádi, že nám Jirka opět vypomohl a svojí brilantní hrou naše album obohatil…

 
Zdeněk ZELBA – housle, viola:

Z orchestru České filharmonie k nám přijel nahrávat i jeho další dlouholetý člen – vynikající houslista pan Zdeněk Zelba.

A pokud by se vám shoda jeho příjmení s příjmením předchozího hosta – hobojisty Jiřího Zelby – zdála povědomá, pak vězte, že to vůbec není náhoda, protože oba tito muzikanti působící v České filharmonii jsou bratři…

Kromě houslí nám Zdeněk Zelba nahrál i part violy do písně „Hrej, cikáne“ – housle s violou (podobně, jako cimbál) mají totiž na našem albu za úkol dodat zvukovou autentičnost dvěma „klíčovsky“ laděným čardášům. A věříme, že tento náš záměr se opravdu vydařil…

 
Jaroslav KUBITA – fagot:

Zvuk fagotu už považujeme za nedílnou součást „klíčovských“ alb, přestože na živých koncertech ho, bohužel, nemáme (a jeho poupravené party jsou pro tento účel přepsány pro jiné naše historické dechové nástroje – nejčastěji pro basový dulcian nebo krumhorny, které jsou svým zvukem fagotu nejblíže).

A byli jsme velmi poctěni tím, že pro nahrání všech značně rozsáhlých fagotových partů jsme do studia měli možnost pozvat – a naše pozvání přijal – jeden z úplně nejlepších českých fagotistů a současně člen České filharmonie – pan Jaroslav Kubita…

Celé nahrávání fagotu probíhalo díky výtečnému hráčskému umění a vrozenému smyslu pro pohodu pana Jaroslava Kubity ve velmi příjemné atmosféře (ostatně stejné to bylo i se všemi dalšími hostujícími muzikanty) – a tak bychom v souvislosti s tím možná pouze dodali, že drtivá většina našich hudebních hostů se při nahrávání (a především po jeho skončení) vyjádřila v tom duchu, že když viděli, jak hráčsky obtížné party jim Jarda Marian občas napsal (někdy prý až na hraně technických možností daného hudebního nástroje), tak pro ně bylo často až překvapující, jak pocitově lehce, vzdušně a pohodově jimi nahraná hudba nakonec zní a jak na ní ta technická obtížnost není vůbec znát. A všichni navíc velmi ocenili, že v našem studiu měli vždy dostatek času a prostoru všechna obtížná místa si nazkoušet a vypilovat je tak, aby pak s výsledkem byli i oni sami maximálně spokojeni…

 
Michal ZPĚVÁK – klarinet, saxofon, panova flétna:

Z orchestrů Melody Makers, OPSO a mnoha dalších swingově zaměřených hudebních uskupení jsme pro nahrávání našeho alba získali fenomenálního saxofonistu a hráče na další dechové nástroje – a současně jednoho z nejlepších českých studiových hráčů na tyto nástroje – pana Michala Zpěváka.

A proč jsme potřebovali i tohoto muzikanta? Jak už bylo řečeno výše – partitury nových písní vznikaly v době, kdy KLÍČ nekoncertoval (a návrat na pódia jsme už ani neplánovali), a proto si v nich tentokrát skladatel Jaroslav Marian dovolil napsat i party pro několik takových nástrojů, které KLÍČ ve svých nahrávkách zatím nikdy nepoužil – tedy kromě již dříve zmíněné harfy to byly pro naši hudbu i opravdu dost neobvyklé dechové nástroje, jako je právě saxofon, klarinet a panova flétna…

…A rádi dodáváme, že spolupráce s Michalem Zpěvákem byla velmi inspirující a příjemná – a nahrání panovy flétny bylo pro nás z jeho strany vlastně určitým nečekaným bonusem navíc, protože jsme při domlouvání tohoto natáčení ani netušili, že vynikající klarinetista a saxofonista bravurně zvládá i hru na celkem neobvyklý hudební nástroj, kterým panova flétna bezesporu je…

 
Josef DVOŘÁK – trombón, baskřídlovka:

Do partitur dvou písní napsal Jarda Marian i další pro KLÍČ neobvyklý nástroj – trombón. Pro jeho nahrání jsme získali kontakt na výborného trombónistu – Josefa Dvořáka – a ten si do studia kromě námi plánovaného trombónu přinesl i baskřídlovku, abychom si prý mohli vybrat, který zvuk bude více vyhovovat našim představám.

Celé party trombónu jsme tedy kompletně nahráli na oba tyto nástroje – a protože se ukázalo, že vybrat si následně jen jeden z nich je velmi těžké – a naopak, že když ponecháme v nahrávkách písní oba současně, tak to vytváří velmi zajímavý a plný zvuk, zůstaly při závěrečné mixáži většinou zapnuté obě takto nahrané stopy a vy máte možnost výsledný zvuk si poslechnout na našem albu.

Bohužel – při výše popsaném studiovém „laborování“ jsme si Josefa Dvořáka zapomněli při nahrávání vyfotit, a tak vám nabízíme jeho fotografii, kterou nám on sám dodatečně poslal…

 
František HOLEC – akordeon:

Akordeon jsme za celou historii skupiny KLÍČ použili v nahrávkách teprve podruhé (prvně to bylo v roce 1997 na albu „Karneval canzonett“) a opravdu moc nás těší, že i po těch dvaceti letech jsme opět mohli pozvat a ve studiu přivítat vynikajícího akordeonistu Františka Holce (jednoho z mála úspěšných absolventů pražské HAMU v nepříliš častém oboru „hra na akordeon“). A ani tentokrát nás nezklamal – a musíme popravdě říci, že jeho hráčské schopnosti značně převyšují vše, co jsme do našich písní potřebovali zahrát a zaznamenat…

 
David ŘEHOŘ – metalofon:

Zcela tradičním hudebním nástrojem skupiny KLÍČ je už od úplných počátků naší kapely nástroj, který je znám pod názvem metalofon či zvonkohra (na rozdíl od známějšího dřevěného xylofonu má metalofon – jak už jeho název naznačuje – kovové kameny).

I když metalofon dnes už na pódiu nepoužíváme, předpokládali jsme, že jeho party (postupně a třeba i po malých částech) si nahrajeme ve studiu sami. Jenže se ukázalo, že i u tohoto nástroje se našemu kapelníkovi podařilo napsat tak náročné pasáže, že by natáčení občas muselo probíhat možná po jednotlivých notách – a tak jsme rychle a jednoznačně dospěli k názoru, že pro natočení metalofonu si musíme najít nějakého zkušeného profesionála. Naštěstí náš cellista Jirka Krupička měl kdysi na konzervatoři velmi šikovného spolužáka, který dnes hraje v pražském orchestru FOK a je považován za nejlepšího současného českého hráče na melodické bicí nástroje.

A tímto vynikajícím muzikantem je velmi milý, skromný a sympatický pán – David Řehoř…

…a ukázalo se, že naše – u předchozí fotografie popsané – rozhodnutí byla skutečná trefa do černého. David Řehoř, který jinak excelentně hraje na velké profesionální nástroje typu marimba či vibrafon, bez jakýchkoli výhrad a velmi ochotně přijal naši nabídku na nahrání metalofonových partů, a to i s tím, že u nás ve studiu bude hrát na náš starý „školní“ altový metalofon značky Amati, který (i když to kdysi býval vrcholný model této firmy) se vlastnostmi a zvukem určitě nevyrovná skutečným profesionálním nástrojům (ovšem my jsme přesvědčeni, že ke KLÍČi právě zvuk tohoto relativně levného nástroje už zcela neodmyslitelně patří).

A musíme se s vámi podělit o ten radostný zážitek vidět při hraní na metalofon skutečného specialistu a odborníka – David Řehoř totiž z listu a téměř napoprvé zcela bravurně zahrál vše, s čím bychom se my sami určitě trápili spoustu dní (a navíc s nejistým výsledkem).

Zkrátka – komu čest, tomu čest…

 
Ondřej URBAN – klavír:

Klavír je nástroj, který jsme sice krátce používali v prvním období existence skupiny KLÍČ, ale pak jsme ho na více než třicet let z obsazení naší kapely vyřadili. Nyní jsme se ale k němu ve studiovém provedení jedné z našich písní nakrátko vrátili – a jeho nahrání jsme svěřili našemu dlouholetému kamarádovi, vystudovanému klavíristovi a skladateli – a v současné době docentovi z pražské HAMU – Ondřeji Urbanovi.

A protože klavír je jediný nástroj, který se Jarda Marian jakožto neklavírista neodvážil v partituře podrobně rozepsat (a jen občas u něj v notách podle svých představ naznačil některé melodické postupy), moc se nám hodilo, že Ondra Urban je i vystudovaný skladatel, a tak výsledný part klavíru vznikal ve studiu postupně na základě intenzivní autorské spolupráce obou výše jmenovaných.

Vzhledem k tomu, že vše nějaký čas trvalo, je intenzita oné práce znát i ze zaznamenaných fotografií – na této první je dobře vidět, s jak velkým nasazením Ondra k nahrávání klavíru přistupoval zpočátku…

…aby pak tentýž Ondřej Urban po delší době společné intenzivní tvůrčí činnosti dospěl do stavu naprostého klidu a hudebního nadhledu, který klavírní part ve skladbě „Réva“ pro své úspěšné dokončení přímo vyžadoval.

A pouze pro doplnění uvádíme, že – vzhledem k tomu, že klavír se v našem studiu nahrává pomocí digitálního koncertního křídla umístěného přímo v režii studia, a toto křídlo má ve své databance kromě zvuků koncertních klavírů i tisíce dalších velmi kvalitních hudebních zvuků, využili jsme přítomnost profesionálního klavíristy Ondřeje Urbana i k tomu, aby nám nahrál i některé takové party, které jsou v bookletu alba uvedeny jako „klávesy“…

 
Jan LINHART – bicí, bonga:

Klasickou velkou bicí soupravu jsme v KLÍČi sice nikdy nepoužívali, ovšem některé její zvuky jsme už od počátků ve studiu vytvářeli (a dodnes tak na pódiu činíme) na jiné (většinou jednotlivé) bicí nástroje – zvuk kopáku vzniká pomocí velkého, zatlumeného a patřičným způsobem nazvučeného rámového bubnu, malý buben (virbl) a jeden velký činel máme v originálním provedení, namísto tomů používáme různé blánové tamburíny atd.

Do nahrávacího studia jsme si ale tentokrát jako hosta pozvali profesionálního jazzového bubeníka Jana Linharta, který v našem studiu už několikrát nahrával bicí se skupinou Jauvajs a navíc se v roce 2015 zúčastnil i nahrávání šansonového alba „Radosti… Bolesti…“ zpěvačky Pavly Marianové.

A protože ani tentokrát neměla být v našich skladbách nikde použita kompletní tradiční velká bicí souprava, Honza Linhart si do studia přivezl vždy několik různě znějících modelů jednotlivých bicích nástrojů a my jsme pak toto jeho špičkové vybavení využili k tomu, aby nám postupně nahrál jednotlivé již napsané party takových nástrojů, jako jsou kopák, virbl, hi-hat a činely – s tím, že do jednotlivých písní jsme při tomto postupu natáčení mohli vždy vybrat a ideálně nazvučit právě ten model či značku nástroje, který zvukově nejlépe doplnil charakter té které skladby…

…a kromě klasických bicích nástrojů nám Jan Linhart s opět jeho typickou lehkostí a úsměvem do několika písní nahrál i nástroj, který jsme dříve hojně využívali i na našich koncertech, tedy bonga. Navíc k tomu použil právě ta naše stará „klíčovská“ bonga, která podle Honzy i přes svůj věk stále hrají velmi dobře – ale my naopak dobře víme, že velmi dobře hraje především Honza…

 
Blanka LEDVINKOVÁ – zpěv, trumšajt:

Blanka Ledvinková je bývalou dlouholetou členkou naší kapely – v letech 1997-2002 hrála v KLÍČi na violoncello (a občas i na některé staré lidové nástroje, např. na niněru) a k tomu všemu i velmi dobře zpívala. Nahrála s námi i tři tehdejší „klíčovská“ CDčka a je to zkrátka výborná všestranná muzikantka. Proto se asi dnes nikdo nediví tomu, že jsme ji – jakožto velmi milého hosta (a vlastně ji jako hosta ani nebereme, protože ji svým způsobem stále považujeme za „aktivně nehrajícího“ člena KLÍČe) – přizvali i k natáčení našeho aktuálního alba.

S Blankou jsme sice počítali hlavně jako se zpěvačkou do našich sborových partů, ale protože už na naší vánoční desce v roce 1998 natáčela také zvuky historického lidového nástroje, který se jmenuje trumšajt, a i tentokrát měl tento nástroj ve dvou nových písních zaznít, tak nás ani nenapadlo, že bychom natáčení tohoto nástroje svěřili někomu jinému.

Na fotografii tedy vidíte, jak Blanka Ledvinková ve studiu hraje na trumšajt, který jsme si pro tento účel vypůjčili od pražské skupiny Carmína (ovšem smyčec si Blanka coby violoncellistka přinesla svůj vlastní)…

Jak už jsme psali, hlavním účelem přizvání Blanky Ledvinkové k nahrávání alba „V čase zrání…“ bylo to, aby nazpívala přímo pro ni určené hlasy do našich šesti až sedmihlasých sborových partů. A velmi rádi konstatujeme, že Blanka se tohoto úkolu zhostila opravdu se ctí a mnohaletý časový odstup od jejího natáčení posledního „klíčovského“ alba („Písničky z Breptánie“) nebyl na jejím výkonu vůbec znát – ba naopak, Blance to zpívalo snad ještě lépe, než „zamlada“…

 
Klára BRABNÍKOVÁ – vokální zpěv:

Moc jsme chtěli, aby v našich nových písních občas zazněl i „andělsky“ průzračný dívčí vokál. Proto jsme věděli, že pro tento speciální účel musíme najít a získat i vhodnou zpěvačku. A to se nám naštěstí podařilo, a tak jsme přes muzikanty ze skupiny Linha Singers získali kontakt na jednu bývalou členku tohoto souboru – zpěvačku Kláru Brabníkovou.

A Klára (která na natáčení přijela až z Rumburku, kde žije), všechna naše očekávání naprosto potvrdila, a tak si teď její nádherný a podmanivý vokál můžete v mnoha našich nových písních vychutnat (a třeba při jeho poslechu zaznamenáte – stejně jako my – občasné příjemné mrazení a dojetí)…

 
Pavla MARIANOVÁ – zpěv:

A po představení dvou zpěvaček, které na novém albu skupiny KLÍČ účinkují jakožto naši milí hosté, se konečně dostáváme i k představení všech zpívajících členů naší kapely. Většinu z nich jsme vám v této fotogalerii sice již ukázali jako výborné instrumentalisty, ale protože KLÍČ hraje téměř výhradně písničky, považujeme zpěv za náš nejdůležitější výrazový prostředek, a i proto jsme si zpěváky ponechali na závěr celé této galerie, tedy jako takovou „třešničku na dortu“.

A jako první z nich musíme uvést nejvýraznější hlas naší kapely, který je navíc její nedílnou součástí od první chvíle vzniku skupiny KLÍČ – a nositelkou tohoto nezaměnitelného hlasu je zpěvačka Pavla Marianová. Profesionálka každým coulem, jejíž barva hlasu, téměř bezchybná intonace a pěvecké nasazení okouzluje diváky i muzikantské kolegy už dlouhých 37 let. A dlužno dodat, že Pavla ve studiu (i na pódiu) podává vždy výkony, které by jí podle názoru mnoha hudebních odborníků mohly závidět i leckteré hvězdy…

Pavlin hlas si na novém albu skupiny KLÍČ mohou posluchači vychutnat jak v melancholicky laděných polohách, tak i ve vypjatých pasážích mnoha písní či v působivých sólových partech renesančně pojatých skladeb…

 
Jaroslav MARIAN – zpěv:

I hlas Jaroslava Mariana ke skupině KLÍČ neodmyslitelně patří – a to v podstatě také od jejích počátků (Jarda totiž do kapely přišel už velmi krátce po jejím založení – na podzim roku 1982)…

A protože Jarda Marian je od dětství velký perfekcionista a všechno chce vždy dělat co nejlépe, došel už brzy po příchodu do kapely k názoru, že pro další umělecký vývoj (svůj i KLÍČe) by bylo dobré doplnit si hudební vzdělání – a tak po několikaleté přípravě na lidové škole umění – obor zpěv (kde ale Jardu museli nejprve papírově „omladit“, aby ho tam v jeho 24 letech mohli mezi „děti“ přijmout) složil přijímací zkoušky ke studiu na Lidové konzervatoři (dnešní Konzervatoř Jaroslava Ježka) a tuto konzervatoř pak po čtyřech letech v roce 1990 úspěšně dokončil (a úspěšnou absolventkou téže školy je i Jardova žena Pavla Marianová)…

Nové album KLÍČe se tak trochu vyznačuje tím, že je na něm ze všech dosavadních kapelních alb nejvíce pěveckých duetů. A Jarda Marian si ve většině z nich s velkou chutí zazpíval – jednak se svojí ženou Pavlou Marianovou, ale několikrát i s Janou Slavatovou či s Jitkou Krupičkovou…

 
Jana SLAVATOVÁ – zpěv:

Hlas Jany Slavatové nás okouzlil už při jejím konkurzu do naší kapely, který absolvovala na jaře roku 1997. Tenkrát jsme ji – ještě jako vynikající studentku posledního ročníku Konzervatoře Jaroslava Ježka – bez okolků přijali a členkou KLÍČe je dodnes (a na zmíněné konzervatoři už dlouhá léta působí jako profesorka zpěvu)…

Z předcházejících alb KLÍČe znají naši posluchači Janu Slavatovou jakožto zpěvačku s krásným a většinou romantickým sopránem – ovšem na našem novém albu dostala Jana příležitost výrazněji předvést i svoje další pěvecké polohy. A věříme, že vy, kteří jste naše nové CD už slyšeli, jste stejně jako my ostatní v kapele někdy docela překvapeni, kde se v tak křehké a drobné ženě bere tak velký hlas…

A co ještě dodat? Snad jen takovou perličku, tj. že dnes občas s úsměvem vzpomínáme na to, jak Jana Slavatová v době, kdy KLÍČ v roce 2002 „končil“ svoje koncertování, prohlásila, že pokud by se někdy v budoucnu KLÍČ chtěl na koncertní pódia vrátit, tak ona sama by se už určitě vracet nechtěla. Ale protože staré dobré „nikdy neříkej nikdy“ naštěstí stále funguje, tak jsme moc rádi, že Jana svoje tehdejší rozhodnutí nakonec nedodržela a že s námi opět hraje, zpívá a rozdává radost z hudby…

 
Jan JANDA – zpěv:

Nejmladší člen naší kapely – profesionální operní basbarytonista (a klasický kytarista) Honza Janda – se do KLÍČe v roce 2013 dostal vlastně díky šťastné náhodě, k níž částečně přispělo i to, že – jak nám sám přiznal – už od svého dětství byl velkým fandou naší muziky. Síla jeho hlasu je opravdu ohromující – a když se Honza občas při zkoušce kapely zapomene a opře se do svého krásně znějícího zpěvu naplno, my ostatní nemáme v tu chvíli vůbec žádnou šanci se slyšet. Jak to jenom ten kluk dělá…

A i tím, že Honza Janda je jak v soukromí, tak i na pódiu velký sympaťák, získal si okamžitě mezi našimi diváky – a především mezi divačkami – velké množství příznivců. Honza však stále zůstává skromným a milým muzikantem, na kterého je vždycky spolehnutí, a pro naši kapelu je proto skutečně velkým přínosem…

A přestože Honza do KLÍČe nastoupil v době, kdy celé nové album bylo již připravené a vlastně už i ve studiu částečně „roztočené“ – a i všechny sólové pěvecké party měly už svoje plánované obsazení, má Honza i tak na tomto albu dvě svoje vlastní sólové písně. Jarda Marian – poté, co zjistil, jaký je Honza výtečný zpěvák – mu totiž velmi rád přenechal dvě z písní, které měl původně nazpívat on sám. A že dobře udělal, potvrzuje i fakt, že Honzou nazpívaná píseň „Válka proti Albigenským“ patří dnes k nejúspěšnějším písničkám celého alba…

 
Jitka KRUPIČKOVÁ – zpěv:

Jak už bylo uvedeno, Jitka Krupičková je jednak výborná flétnistka, ale už od svého příchodu do kapely v roce 1990 je v KLÍČi také i velkou pěveckou oporou…

Na našem novém albu si hlas Jitky Krupičkové můžete poslechnout ve všech sborových partech, ale navíc si Jitka – v duetu s Jardou Marianem – s chutí zazpívala i sólo v písni „Přísloví“…

Sledovat Jitku Krupičkovou na pódiu – a jak z fotografií vidíte, tak i v nahrávacím studiu – je vždycky příjemný zážitek, protože energií a optimismem pokaždé přímo září, což je pak inspirující i pro nás ostatní…

 
Jiří KRUPIČKA – zpěv:

Jirka Krupička má sice podmanivý – a velmi hluboký hlas – ale protože při jeho hře na violoncello se mu velmi těžko zpívá (zkuste si zpívat úplně jinou melodii, než kterou právě hrajete), jeho zpěv nemůžeme na pódiu využívat tak, jak bychom si přáli. Ve studiu je to ovšem trochu jiné, takže Jirkův bas můžete na albu slyšet jako nedílnou součást sborových partů – a to v mnoha skladbách.

…z této fotografie to vypadá, že Jirka Krupička asi obdivuje svého kolegu v kapele – tedy operního zpěváka Honzu Jandu, protože se ze všech sil snaží držet s ním krok i při nahrávání. Ale pravdou, bohužel, zůstává, že operní zpěvák je v naší kapele stále pouze jeden…

 
Jana BOŠKOVÁ – zpěv:

Když Jana Bošková v roce 1997 přišla jako nová flétnistka do naší kapely, byla hodně překvapena, že u nás – kromě hry na flétny – bude muset i zpívat. Nejprve se sice trochu bránila, ale protože je velice zodpovědná, postavila se k tomu nakonec čelem a začala tenkrát chodit na hodiny zpěvu…

A i když Jana Bošková dodnes – ve své skromnosti – zpěv nepovažuje za svoji nejsilnější stránku, na našich koncertech ji přesto můžete slyšet zpívat téměř ve všech písních (tedy i v těch nových). V nahrávacím studiu jsme jí ale tentokrát vyšli vstříc, a tak většinu jejích sborových partů nazpívala naše bývalá (už dříve v této galerii zmiňovaná) členka Blanka Ledvinková…

 
Jaroslav MARIAN – zvukový mistr a hudební režisér:

Celé album „V čase zrání…“ se natáčelo v pražském nahrávacím studiu KLÍČ (provozovaném už od roku 2004 manžely Marianovými) – a na výsledném zvuku alba má tak největší podíl právě kapelník KLÍČe Jarda Marian. Zdárně mu v tom však sekundovala i jeho žena a zpěvačka KLÍČe Pavla Marianová, která byla přítomna především jako hudební režisérka – a to jednak při natáčení všech zpěvů a vokálů a poté i při celé závěrečné mixáži a masteringu alba…

Fotoreportáž ze křtu alba „V čase zrání…“
– velký koncert KLÍČe na nádvoří hradu Karlštejna

Jako malou (a pro nás i moc milou) připomínku koncertu skupiny KLÍČ, který se 23. června 2018 konal na hlavním nádvoří hradu Karlštejna a na kterém bylo pokřtěno zbrusu nové album naší kapely nazvané „V čase zrání…“, vám nabízíme malou fotogalerii pořízenou v průběhu tohoto slavnostního koncertu.

A vám všem, kteří jste přijeli na tento náš koncert mnohdy i z velké dálky (nehledíc na mírnou nepřízeň počasí, která tento náš sváteční den provázela), tímto ještě jednou děkujeme za vaši přízeň a podporu – a moc si přejeme, aby se vám naše nové album líbilo a jeho poslouchání vás pokaždé co možná nejvíc potěšilo.

A teď už si můžete prohlédnout fotoreportáž z onoho slavnostního koncertu…

…vše je připraveno, nádvoří hradu Karlštejna je již zcela zaplněno diváky – a náš koncert může začít…

…a my začínáme…

…za zády máme historickou budovu purkrabství…

…a nádvořím hradu Karlštejna zní naše starší i nové písničky…

…v závěru naší nové písně „Modlitba“ se už schyluje ke slavnostnímu křtu nového alba – a napravo za námi již můžete vidět osobnosti, které nám tuto naši hudební právě narozenou novinku přišly pokřtít…

…a tohle už jsou naši milí hosté z dob největší slávy hradu Karlštejna, z doby vlády Karla IV. – pražský arcibiskup pan Arnošt z Pardubic a s ním i nejvyšší pražský purkrabí pan Ješek z Vartenberka, kteří na korunovačním polštáři přinášejí dlouho očekávané a chystané nové klíčovské album…

…z pódia nejprve promluvil kmotr nového alba – pan Ješek z Vartenberka (v „civilu“ kastelán hradu Karlštejna – pan Lukáš Kunst) – a novému albu do života popřál jen to nejlepší, co vůbec mohl popřát…

…a my jsme s velkým potěšením poslouchali…

…pak se slova ujal i pan Arnošt z Pardubic (herec Václav Knop) – ocitoval část textu jedné z našich nových písní, pojednávající o věčném sporu duše a těla, a poté našemu novorozenému hudebnímu děťátku do dalšího života požehnal…

…kapelník KLÍČe Jaroslav Marian poté poděkoval oběma urozeným pánům za jejich vskutku milá slova…

…a dolů pod pódium začal ke slavnostnímu přípitku postupně zvát osobnosti, které se na vzniku nového alba podílely (i když, bohužel, ne všichni z pozvaných měli možnost na tento náš koncert přijet)…

…album „V čase zrání“ (které – jak vidíte na fotografii – je provedeno ve stylu malé vázané knihy) bylo po celou dobu, kdy pod pódium přicházeli naši hosté, vystaveno na královském korunovačním polštáři…

…následně pak dolů pod pódium sešli i všichni muzikanti z KLÍČe…

…a za zvuku jedné z nových písní (která zněla z reproduktorů) jsme si všichni společně začali připíjet…

…a byla to skutečně velmi milá a nebývale srdečná chvíle…

…pak už jsme jen – společně s diváky – tiše poslouchali…

…a měli jsme velkou radost z toho, že jsme naše nové album po dlouhé době úspěšně dokončili a pokřtili…

…a doufáme, že ona radost je na nás vidět…

…a i diváci byli – soudě podle jejich ohlasů – navýsost spokojeni…

…po přestávce, během níž se na nádvoří vytvořila dlouhá fronta zájemců o koupi alba – jsme pokračovali druhou částí koncertu…

…a moc jsme si to – i přes zimu, která toho večera byla – užívali…

…a užívali …a užívali…

…a mezitím se úplně setmělo…

…pomalu se blížil konec našeho slavnostního koncertu…

…a už je tady závěrečná děkovačka – a po ní několik přídavků…

…a ten úplně poslední přídavek jsme – po nekončících ovacích diváků ve stoje – zazpívali pod pódiem bez mikrofonů do zcela ztichlého nádvoří.

Ukázka notových partitur alba „V čase zrání…“

Protože všichni výše zobrazení umělci nahrávali svoje party ve studiu „z listu“, tedy z předem připravených not (což je v našem hudebním žánru sice dost neobvyklé, ovšem u KLÍČe je to po téměř celou dobu existence kapely běžné a vznikala tak i naše předchozí alba), nabízíme vám malý pohled na to, co vlastně celému natáčení nového alba předcházelo.

Poté, co byla dokončena základní – a vlastně ta nejdůležitější – tvůrčí práce na novém albu, tj. byly hotové kompletní melodie všech sedmnácti nových písniček a současně byly všechny tyto melodie i otextovány (a dlužno dodat, že melodie všech písní pocházejí od jediného autora – hudebního skladatele Jaroslava Mariana – a na textech těchto nových písní se nejvíce podílel dvorní textař skupiny KLÍČ pan Tomáš Vondrovic, který pro nové album napsal celkem 13 písňových textů, tři písně opatřil texty přímo Jarda Marian a text jedné písně je autorským dílem jeho ženy Pavly Marianové), mohla začít i druhá, ovšem pro natočení alba neméně důležitá – a navíc časově nejnáročnější – část skladatelské práce:  příprava a rozepsání kompletních notových partitur všech písní nově chystaného hudebního alba.

Tato činnost, tj. napsání partitur pro všech sedmnáct nových písní, zabrala kapelníkovi KLÍČe Jardovi Marianovi téměř jeden a půl roku jeho života – s každodenní prací na partiturách započal na podzim roku 2009 a během osmnácti následujících měsíců pak složil a do not podrobně rozepsal party všech nástrojů i vokálů, které měly na novém albu KLÍČe zaznít.

A jako – možná trochu neobvyklou – zajímavost můžeme uvést, že Jarda to vše skládal u malého kuchyňského stolu v jejich panelákovém bytě – a všechno psal obyčejnou tužkou na velké archy notového papíru, protože skladatelská práce na počítači mu prý nevyhovuje (na počítačovém monitoru je totiž v čitelné podobě možno zobrazit maximálně jednu až dvě stránky partitury, což – vzhledem ke skutečnosti, že pro každou „klíčovskou“ píseň je nutno rozepsat vždy několik desítek stran partitur – by Jardovi – jak sám říká – znemožnilo udržet si patřičný přehled o hudební stavbě a celkovém aranžmá chystané skladby).
A navíc – Jarda není klavírista, takže to, co jako skladatel tvoří a píše, si vlastně ani nemá jak přehrát (samozřejmě kromě partů šestistrunné a dvanáctistrunné kytary, na které běžně hraje i v kapele), a tak vlastně už od počátků KLÍČe vychází při psaní partitur vždy pouze ze svojí vlastní hudební zkušenosti, představivosti a vnitřní invence – a melodie i harmonie tedy tvoří a zapisuje víceméně „z hlavy“ (a jen občas si něco ověří zabrnkáním na kytaru). O to víc se pak ale pokaždé těší na to, jak tyto jeho skladatelské představy vyzní poté, co je muzikanti ve studiu z jím napsaných partů nahrají, a jestli všechny nástroje a hlasy budou v hotové písni společně souznít tak, jak si Jaroslav při psaní partitur představoval…

Pro nové „klíčovské“ album Jarda Marian takto složil a napsal celkem téměř 600 stran partitur – a malou ukázku skenů některých jejich stránek vám nabízíme v následující fotogalerii.

A ještě doplňujeme, že po naskenování všech partitur do počítače pak Jaroslav z těchto skenů připravil pomocí Photoshopu i patřičné „výběry“ jednotlivých partů, tj. sestavy not určené jednak pro konkrétní hudební nástroje – a stejně tak i pro jednotlivé pěvecké hlasy – a přímo z nich pak muzikanti ve studiu svoje party nahráli a nazpívali (i tyto „výběry“ tvořily v součtu několik dalších stovek výtisků notami popsaných stránek – a jejich malou ukázku najdete na konci následující fotogalerie ve formě prvních stránek z obou kytarových partů písně „Čertův mariáš“).

Na těchto dvou „štosech“ vidíte kompletní sestavu partitur (včetně notových „výběrů“ jednotlivých partů) připravených pro natáčení našeho alba „V čase zrání…“ – noty pro každou z písní jsou vždy uloženy samostatně v okrových papírových deskách…

Stránky č. 14-17 partitury písně „Kejklíři“ ukazují, co vše máte na albu možnost slyšet ve 3. a 4. refrénu této skladby:

Na následujících stránkách č. 19 a 20 partitury písně „Břečťan“ je rozepsán jediný refrén této jinak velmi komorně laděné skladby, v němž – jak vidíte – zpívá celý sedmičlenný sbor KLÍČe…

Notový zápis úvodní části čtvrtého refrénu písně „Poslední bál“ si můžete prohlédnout na stranách č. 28-29 partitury této skladby:

Stránky č. 20-21 partitury písně „Přísloví“ vám představují kompletní aranžmá konce její druhé sloky:

A poslední ukázkou z našich partitur je jedna ze stran aranžmá písničky „Hrabě z Blátova“:

…a ještě jedna fotografie všech not alba „V čase zrání…“ – tentokrát z trochu jiného úhlu pohledu…

Jako malou ukázku jednoho kompletního nástrojového partu (který je – jak bylo už výše popsáno – v počítači pomocí Photoshopu sestaven z „výstřižků“ skenů jednotlivých notových osnov označených v původní kompletní partituře jako „Kyt. 6“) nabízíme první stránku výsledného notového partu šestistrunné kytary z písně „Čertův mariáš“ (part této kytary má celkem čtyři stránky, číslo řádku osnovy v tomto partu je shodné s číslem stránky partitury, z níž byl daný řádek vystřižen).
Obdobným způsobem byly před natáčením připraveny i party všech ostatních nástrojů a zpěvů…

…a následně vidíte i ukázku první stránky notového partu dvanáctistrunné kytary z téže skladby, tj. z písně „Čertův mariáš“ (i part této kytary obsahuje celkem čtyři stránky not, v hotové nahrávce zní pak obě kytary společně)…

Kontakt na skupinu KLÍČ:

Facebook skupiny KLÍČ: